Svět leží v troskách a z životodárného zemského povrchu je nehostinná planina. V zápasech na život a na smrt soupeří zbylí přeživší ve snaze ukončit své marné čekání na možnou spásu.
Pro někoho představa veskrze nepříjemná, pro jiného obraz ideálně stráveného víkendu. Kromě zmiňované smrti je totiž obdobou takových bojů i jugger. Postapokalyptický sport, který okouzlil nespočet fanoušků po celém světě a šest desítek nadšenců v České republice. První veřejný trénink brněnských hráčů se uskuteční už ve čtvrtek v lužáneckém parku.
Ideje o apokalyptickém konci světa mají mnoho podob, jedno je však spojuje. Pro většinu lidí jsou to nanejvýš scénáře z hororových filmů. Najdou se ale i tací, které post-apokalyptické prostředí zaujalo. Obrněné transportéry s plamenomety, opancéřované bunkry poskytující skromná útočiště a Jugger: Krutá hra. To všechno jsou jedny z mála pozitivních věcí, které by pustina povrchu země po oficiálním konci světa svým obyvatelům nabídla. A právě poslední jmenovaná kratochvíle, jugger, přerostla díky hrstce odvážlivců z filmového a herního světa i do toho skutečného.
Hra, která je volnou variací drsnější verze amerického fotbalu se zbraněmi, je díky neutuchajícím snahám nadšených příznivců i přes svůj ojedinělý charakter dostupnější běžnému zájemci. Pro širokou veřejnost se koneckonců představí také v Brně – hned ve čtvrtek od sedmi při veřejném tréninku místních týmů v lužáneckém parku. Poznávací znamením je psí lebka místo míče, dvě pneumatiky sloužící jako branky a zhruba desítka lidí oblečená do chráničů těžkooděnců s helmami a kovovou mřížkou.
S tvrzením, že jugger není sportem zdaleka pro všechny, souhlasí i Jan Herajt, organizátor brněnských tréninků a vedoucí týmu Chcíplých psů. Kromě nich v Brně působí navíc Vlkošedé bestie a Kazatelé. „Tréninků se účastní převážně jen Psi a Bestie, případně pak náhodně sbalení kamarádi, kteří si to chodí vyzkoušet. V poslední době máme trochu personální problémy, protože aby se dalo hrát potřebujeme šest lidí na malý jugger, ale základ je osm, tedy čtyři proti čtyřem. Je to drsný post-apokalyptický sport, nemůže ho hrát rozhodně každý,“ popisuje Herajt a dodává, že na turnajích panuje skvělá atmosféra.
Jugger nicméně není jen o mlácení členů soupeřícího týmu hlava nehlava, hra má svá přesná a poměrně specifická pravidla. V týmu jsou zpravidla 4 osoby a jejich cílem je dostat psí lebku na území protivníka. Tu může přenášet pouze Quick, zbylí hráči ho pomocí polstrovaných zbraní, holí a řetězů, chrání a brání v akci nepřátelům. Množství kontaktních bojů a rychlých pohybů činí hru poměrně výrazně fyzicky náročnou.
I přes to si své právoplatné místo v herním žebříčku našlo také několik žen. Jednou z nich je i Simona Krausová, akademická sochařka z Prahy, která v postapokalyptickém sportu našla zalíbení už před třemi a půl roky a vystupuje pod přezdívkou Limonády. „Nejvíc mě baví, že je to výzva. Dokázat bojovat, dokázat se postavit i chlapům, ten adrenalin. A zároveň vedle toho mi nechybí ta postapokalyptická estetika, není to jen další sport v dresu,“ říká.
Se svým týmem se schází na trénincích alespoň jednou měsíčně, svůj um drsného boje pak předvádí na nespočtu festivalů po celé České republice. A to ať už jde o Metroplex, postapokalyptickou březnovou akci nebo Junktown, jeden z největších festivalů obdobného ražení ve střední Evropě.
Právě na Junktownu se odehrál souboj, na který vzpomíná Limonáda dodnes. „Nejvíce mi v paměti utkvěl náš exhibiční jugger zápas, kdy se proti sobě postavil náš čistě ženský tým a tým Dildošrot. Ten nastoupil celý v růžové barvě ověšený balónky z kondomů – to je opravdu nezapomenutelné,“ usuzuje Simona.
A stejné nadšení projevuje i její týmová spoluhráčka, známá spíše pod přezdívkou Izobel. „Baví mě můj tým, jsme milovníci párty s vizáží gothiků a rockerů, sídlíme v útrobách pražského metra a občas vylezeme na povrch vyhrát nějaký ten turnaj. Užívám si samotnou hru, která je plná adrenalinu, rychlosti, síly a modřiny k tomu taky tak nějak patří – děláme show pro diváky. Navíc se mi líbí proměna sebe samé, z křehké dívenky, která se kdysi bála nahlas zakřičet „klíč“ (zvolání při přidržení vyřazeného protivníka zbraní na zemi; pozn. red.), je teď někdo, kdo se nebojí postavit o hlavu vyššímu chlapovi,“ soudí Izobel.
Přesně takové momenty k show patří. Původně byl jugger založen na způsob gladiátorských zápasů s inspirací v jednom z béčkových postapokalyptických filmů, The Salute of the Jugger. „Ve filmu hrají s pravou psí lebkou nebo s opravdovými řetězy. My máme jugger mnohem bezpečnější, lebku máme z gumy a řetězy měkčené. Postupně se ustálila poměrně přesná pravidla, která umožňují, aby naše hra byla regulérním sportem,“ vysvětluje Izobel nynější podobu Kruté hry.
Hra se do Česka dostala v roce 2009, kdy se v Praze konala akce s názvem Svět po Pádu 3: Příští stanice Metroplex. Nadšenci se tehdy zasadili o její rozšíření.
Důležitým mezníkem byl vznik festivalu Junktown v roce 2015. „Junktown je už tak trochu kult a přinesl sebou další vlnu fanoušků, tedy i potenciálních hráčů. Není divu, že po Junktownu vzniklo několik nových týmů a dnes máme základnu devíti českých týmů, z toho tři brněnské, a jednoho slovenského, a asi šedesát stálých hráčů a hráček,“ komentuje Izobel současný stav postapokalyptické sportovní scény.
Kristýna Svobodová
