Čtveřice hudebníků z Přerovska spolu hraje už čtyři roky. Za tu dobu stihla vyhrát soutěž kapel, uvést svůj klip v televizi Óčko nebo vyjet na koncertní šňůru s populární kapelou Rybičky 48. V současnosti Cookies nahrávají novou desku, nezapomínají však ani na pravidelné koncertování. Zrovna druhý říjnový víkend předskakovali už podruhé v kariéře slovenským legendám Ine Kafe."Hrát na jednom pódiu s Ine Kafe byl můj životní sen", svěřil se v rozhovoru frontman kapely Honza Smola.
Mladá přerovská formace hraje melodický pop punk, což je styl, který nejvíce proslavila americká kapela Blink 182. Vyznačuje se rychlejším tempem a údernými kytarami v kombinaci s chytlavými melodiemi. Momentálně Cookies hledají basáka, v rozhovoru tak vyprávějí o svých začátcích, koncertování i pobytu ve studiu dvaadvacetiletý frontman Honza Smola, čtyřiadvacetiletý kytarista Lukáš Brada a osmnáctiletý bubeník Víťa Strnadel.
Medailonek
Kapela začala fungovat v roce 2009, jak vypadala vaše hudební cesta do té doby?
Honza: Ke kytaře jsem se dostal náhodou, když mi bylo patnáct let. Chtěl jsem na ni tehdy sbalit kamarádku, ale nakonec to nevyšlo. Také jsem působil v dalších formacích jako kytarista, ale v září 2009 jsem se rozhodl založit vlastní kapelu. Přes inzerát jsem se potkal s Lukášem a Cookies byli na světě.
Lukáš: U mně byla hudba vždy výplní volného času po škole a hokeji. Táhlo mě to ke kytaře, kterou jsem si pořídil v sedmnácti letech, na takové to domácí vyhrávání. Po nějaké době cvičení se mi ozval Honza.
Jak probíhaly první zkoušky?
Honza: Jako u každé jiné začínající kapely - hrůza a děs.
Lukáš: Pro mě to bylo něco nového, sehrávat se s kapelou která už měla za sebou nějaké koncerty a první domyšlené písničky. Honza mi ze začátku hodně pomohl, co se týče hraní, stylů, pojmů, názvů a možností kytary všeobecně. Srandou je, že první zkušebnu jsme měli na faře. Bylo to zvláštní, ale časem jsem si zvykl.
Od té doby prošla kapela mnoha zlomovými momenty. Vystřídali jste mnoho členů, stálou dvojicí zůstáváte vy dva. Jakých úspěchů si ceníte nejvíce? Jak vysoké cíle jste měli při zakládání kapely?
Lukáš: Momentů bylo hodně a všechny byly pro kapelu něčím zlomové. Ať už pozitivně nebo negativně. Jsme strašně rádi za možnost hrát v Risoulu ve francouzských Alpách společně s Rybičkama 48, taktéž letošní Summer Jam v Itálii nám dal strašně moc zkušeností.
Bez velkých cílů se k ničemu nedopracuješ, takže nějaký vnitřní popud jsme museli mít a stále v nás přetrvává. Když jsme začínali, chtěl jsem, abysme měli vlastní písničky a jezdili po koncertech.
Honza: Můj cíl vždycky bylo mít videoklip na Óčku, promluvit v rádiu nebo hrát na jednom pódiu s kapelou Ine Kafe. Pro začátečníky to byl docela silný oříšek, už jen proto, že třeba Ine Kafe byla dávno rozpadlá kapela. Nějak se mi to všechno splnilo, takže momentálně je asi na čase určit si vyšší cíl. Zatím ho nemám.
Vzpomenete si na vaší první píseň?
Honza: Naše první píseň byla Vrať se a měli jsme na ni také náš první videopklip.
Lukáš: První písnička Vrať se vznikla na naší úplně první zkoušce s Honzou. Natočili jsme k ní klip, který se dostal do televize. Když jsme ji tehdy ve zkušebně hráli poprvé, absolutně jsme s něčím takovým nepočítali.
Jak u vás probíhá proces skládání textů a hudby? Inspirujete se vašimi oblíbenými kapelami?
Honza: Většinou přijdu s nějakým začátečním refrénem do zkušebny a kluci buď řeknou, že je to dobré, a tak to dopíšu a doděláme aranže, nebo si tím papírem utřu zadek.
Inspirací jsou pro nás třeba američtí Blink 182 nebo Sum 41, asi jako u každé tuzemské kapely našeho stylu.
Lukáš: Počáteční impuls má Honza. Všichni to hrajeme a zkoušíme různé věci, linky, předrefrény a tak dále. Baví mě na tom, že je to práce kolektivu a každý se v písničce může vyřádit po svém....pokud teda nepřijde s nápadem zakomponovat do toho cimbál, to většinou neprojde.
Co se inspirace týče, u mně to jsou taky především Sum 41 nebo Blink 182. Proto asi hraju s Honzou.
V současnosti nahráváte novou, vlastně úplně první oficiání, desku. V jakém stádiu vývoje se nachází? Co je pro vás ve studiu vůbec nejtěžší?
Lukáš: To je otázka na pořad Volejte věštce. Ale musím říct, že jsme si na nových písních dali hodně záležet, teď je jen na nás, jak s tím potom naložíme. Nejtěžší jsou asi bicí, váží celkem dost a nakládání taky není sranda...
Honza: Vývoj desky probíhá lépe, než jsme všichni čekali. Celkově, hudba, zvuk, energie i texty jsou úplně někde jinde. Nahráváme ve vynikajícím studiu. Chceme oslovit širší spektrum lidí.
Nejnáročnější bude asi nahrát kvalitně zpěvy, s těmi si chceme dát tentokrát opravdu záležet. Předem připravené máme všechno kromě syntenzátorů, ty nám pomáhá do hudby vytvořit Vašek (producent studia - pozn. red.), který nám z produkčního hlediska změnil i pár připravených aranží v kytarách a zpěvu.
Ve studiu trávíte nejspíš dost času. Užíváte si nahrávání i mimo hudební stránku?
Honza: Užíváme si ho a to moc. Nahrávání vnímáme jako takový pobyt na chatě. Je tam skvělá atmosféra a super spolupráce s naším producentem. Snad desku stihneme nahrát do konce roku.
Lukáš: Jak říká Honza, nahrávání si užíváme, viz naše video zprávy ze studia, které umísťujeme na youtube a facebook. Ale ne pořád je to sranda. Ve studiu zjistíš, jak na tom jsi co se týče hudby, dá ti to mnohem větší podnět se zlepšovat, než při hraní ve zkušebně.
Co pro vás hudba a hraní v kapele znamená?
Honza: Hudba je smysl mého života, celý mi ho změnila a dál formuje.
Lukáš: Už to není jenom sranda, musím se kapele věnovat mnohem víc, než když jsem si doma brnkal s kytarou. To byl jen koníček. Teď je to moje práce, ale nemyslím tím taková ta "normální", ve které nemáš vlastní volnost. Hudbě věnuju minimálně polovinu svého času.
Víťa (bubeník - pozn. red.): Hraní v kapele pro mě znamená mnoho. Dá se říct, že tomu věnuji všechen svůj čas. Je to můj koníček a jednou by mohl být i způsob výdělku. To by bylo nejlepší.
Baví vás muzikantský život? Vystoupení, mnohdy dlouhé cestování. Jak často koncertujete?
Honza: Cestování bývá náročné.Víkendy v dodávce nejsou žádná procházka růžovou zahradou. Někdy propaříme celé noci s fanoušky, proto to děláme. Množství koncertů je pohyblivé, někdy každý víkend v měsíci, jindy třeba jen dvakrát za měsíc.
Lukáš: Cestování mě baví…ale musí být podpora posádky, jinak může být cesta pěkně otravná. Naštěstí se na naši posádku můžu spolehnout.
Víťa: Většinou si celý koncert báječně užiju. Záleží hodně na lidech. Někdy přijedete na koncert se špatnou náladou a fanoušci vám ji hned zlepší. Na koncerty jezdíme v jedné dodávce, takže nikdy není nuda.
Být co chvíli na jiném místě s sebou přináší asi řadu zajímavých zážitků...
Honza: Je toho hrozně moc. Koncerty s Ine Kafe, tour s Rybičkama 48, různé soutěže kapel... máme nádherné vzpomínky.
Lukáš: Máme strašně moc šílených zážitků. Třeba jeden drsnější. Tento měsíc hrajeme v klubu, kde jsem si před třemi lety rozmlátil hlavu o strop a skončil se třemi stehy v nemocnici. Koncert jsem ale dohrál, kytaru umyl a další víkend jsem zas skákal jinde. A jedním z nejlepších zážitků byl koncert v Alpách ve Francii. Tam se na hotelu děly takové věci, že je prostě nemůžeme zveřejnit. Samozřejmě, když se někdo osobně zeptá, rádi mu to vylíčíme.
Další články z kulturní oblasti si můžete přečíst zde.
Vít Vrbka
