Prostorem a časem v sociálních vědách

Po schodech na brněnské fakultě sociálních studií může člověk běžet seberychleji, ale hodiny „neukecá“. Na každém patře si hodiny chodí, jak chtějí.

Brněnští sociologové z třetího poschodí fakulty sociálních studií mohou za kolegy z politologie spěchat jak chtějí, ale podle hodin na chodbě se za nimi o patro výš budou „courat“ vždy minimálně čtyři minuty. Hodiny na všech poschodích fakulty, kde sídlí jednotlivé katedry, se navzájem předbíhají a opožďují, a tak se jeden po cestě do posledního patra proletí časem hned několikrát.

Je to metoda kateder, jak přimět studenty myslet v dimenzích zvoleného oboru? Souvisí cesty do hlubin minulosti, kterými se vydávají studenti psychologie z přízemí do druhého patra, s cestami do hlubin duše? Nepochybně. Psychické potíže lidí většinou pramení z traumat utrpěných dříve, a proto je třeba vrátit se zpět a problém odstranit od jeho příčiny. Studenti psychologie tak každé ráno mají minutu k dobru, aby se stačili zahloubat.

Zdá se, že stejný světonázor sdílí o patro výš i sociologové a environmentalisté. Proměny organizačního uspořádání lidského pokolení v historii jsou přece kapitola sama o sobě a nenajde se společenská jednotka, která by postrádala nějaký kořen v minulosti.

Katedra politologie ve čtvrtém patře si však udržuje notný distanc. Ne náhodou. Čtyřminutový náskok oproti psychologům a sociologům je promyšlená strategie. Část politologické komunity se totiž soustředí na bezpečnostní a strategická studia, jejichž výsledkem je časový náskok oproti všem ostatním poschodím. Nejenže jsou politologové přede všemi o krok napřed, cesta k nim je navíc ze všech částí budovy delší než obvykle.

Jedinými studenty, kteří jsou přítomni v reálném čase, jsou žurnalisté a sociální pracovníci. Sociální politika a sociální práce přece ze své podstaty musí reagovat na aktuální situaci mezi lidmi. Řešit problémy, které ještě nenastaly, je stejně absurdní jako přijít s řešením poté, co napětí povolilo.

Dilema však mají žurnalisté. Být v pravý čas na pravém místě a tady a teď informovat je to, oč v novinách jde. Nicméně i „teď“ už bylo a správný novinář by měl být přece jen o krůček napřed před aktuálním děním, aby to v ten pravý čas na pravé místo vždycky stihl.  Ve spolupráci s politology se to pisálkům docela daří. Vždyť výstupem ze strategicky položeného čtvrtého patra, kde dnes znamená zítra, do pátého logicky předbíhají čas. Běda ale, když žurnalisté zamíří do střižny. Nevěda o pětiminutovém skluzu hodin v počítačích propásnou deadline a čekají je horké chvilky. A proto to snad budou oni, kdo jako první požádají politology o taktickou radu, anebo ještě lépe, zajdou za školníkem, aby seřídil hodiny na celé fakultě.

Jana Dostálová