Prodejci Nového Prostoru se radují, do Brna se vrátili studenti

Každé ráno si šestatřicetiletý Petr Bánik opře svůj pracovní kufr naproti tramvajové zastávce Pionýrská. Přestože venku prší, usmívá se na všechny kolemjdoucí. Věří, že dnes prodá alespoň několik výtisků časopisu Nový Prostor. 

Brno – Jako prodejce Nového Prostoru se Petr Bánik živí již třetí rok. Stejně jako jeho zbylým čtyřiačtyřiceti brněnským kolegům pomáhá prodej časopisu dostat se ze sociální a finanční tísně, s níž bojoval už od dětství. Za vydělané peníze si potom mohou uhradit ubytování a stravu. Většina z nich totiž nepobírá dávky v hmotné nouzi a nemají jiný příjem, než z prodeje časopisu. Náleží jim polovina hodnoty každého výtisku. Od podzimu si navíc prodejci v Brně slibují větší počet zákazníků, než o prázdninách.

Přestože časopis stojí padesát korun, což odpovídá téměř ceně dvou obědů v menze, nejčastěji si jej podle informací od prodejců kupují právě vysokoškoláci. Patří mezi ně například student sociologie Petr Lang, který zmínil, že je pravidelným čtenářem Nového Prostoru už něco málo přes rok. „Prodejce jsem vídával v Brně velmi často, ale nikdy jsem popravdě nevěděl, co je obsahem časopisu. První číslo jsem si koupil víceméně ze zvědavosti,“ řekl Lang. Nicméně od té doby nevynechal ani jedno vydání. „Zamlouvá se mi, že jde část výdělku přímo prodejci. Každopádně jsem si oblíbil i samotný obsah, čtu jej opravdu od první do poslední stránky,“ zdůvodnil Lang. Dodal, že by si časopis nejspíš kupoval, i kdyby se prodával například v trafikách a nenabízel přímo motiv pomoci někomu z hmotné nouze. Redakce časopisu se zaměřuje na společenské problémy, ekologická témata nebo alternativní kulturu, přičemž velký důraz klade na lidská práva.

Podle vedoucí denního centra Nového Prostoru v Brně Markéty Fraňkové prodaný náklad Nového prostoru oproti loňskému roku vzrostl, a to i přes fakt, že minulý rok měli více prodejců, než letos. „Standardně objednáváme zhruba 3800 výtisků časopisů a většinou jsou ke konci daného čísla vyprodané, tak nabízíme i starší archivy. Klienti často podhodnocují svou objednávku,“ uvedla Fraňková. Petr prodá za den průměrně deset až patnáct časopisů. Práce ho baví a výtěžek z prodeje časopisů mu údajně dostatečně pokrývá veškeré jeho životní náklady. „Občas mi někdo přispěje i nějakou korunou, ale časopis odmítne. Každopádně život není jen o penězích,“ prohlásil. Z každého prodaného výtisku se prodejcům dále spoří pětikoruna, aby dostali po vyprodání čísla jednorázově větší obnos peněz, z kterých si můžou zaplatit ubytování, nebo nakoupit pro dalších čtrnáct dní větší počet časopisů.

Kolik si prodejem vydělá, závisí pouze na jeho snaze a schopnosti oslovit kolemjdoucí zákazníky. K tomu využívají prodejci různé strategie. Petr například preferuje pouze pasivní stání, protože nechce lidi příliš obtěžovat. „Když člověk chce, koupí si ho sám od sebe. Raději je pozdravím a hezky se na ně usměju, než abych je nějak manipuloval. Není to pro mě přirozené,“ vysvětlil. Podbízením časopisu, jako to dělají někteří jeho kolegové, se podle něj může v lidech probouzet agrese. Sám se kromě občasných slovních útoků s žádnými problémy s nevraživými zákazníky nesetkal. Podle něj záleží hodně i na lokalitě, kde dotyčný prodává. S agresivitou se však podle slov sociálních pracovnic denního centra někteří prodejci již setkali.„Většina z nich si prožila v životě hodně špatného a někteří jsou potom natolik citliví, že po netaktních slovních urážkách s prodejem skončí,“ uvedla Fraňková. Mohou však dále využívat sociálně rehabilitační služby, které jim občanské sdružení Nový Prostor nabízí.

Limity časopisů, které musí prodat, si prodejci určují sami pomocí individuálního plánu, který sepíšou se sociálními pracovnicemi po měsíční zkušební době. V případě, že přece jen daný prodejce nadhodnotí své síly a objedná si více výtisků, než je schopný prodat, hrozí mu v nejzazším případě, že bude muset uhradit za vlastní peníze takzvané tiskové náklady. Ty činí sedm korun za jeden časopis. „V takové situaci hodně přihlížíme ke snaze klienta. Pokud dodržuje všechny dohody, je na svém místě, chodí na porady a podobně, není důvod, aby tyto tiskové náklady vůbec byly potřeba řešit,“ vysvětlila Fraňková. Nepříliš úspěšným prodejcům se předně snaží sociální pracovnice denního centra pomáhat například tím, že jim nabídnou jiné prodejní místo, nebo poradí, jak vylepšit svou strategii.

Český statistický úřad při posledním sčítání lidu zveřejnil, že Jihomoravský kraj je po Moravskoslezském kraji a Praze třetím krajem v České republice s nejvyšším počtem bezdomovců. Statistikové jich na Jižní Moravě napočítali téměř 1200, což zdaleka není konečné číslo. Podle místopředsedy Českého statistického úřadu Stanislava Drápala získali údaje pouze o lidech bez domova, kteří se aktivně snaží hledat pomoc v sociálních zařízeních. Necelých třicet procent dotyčných bezdomovců uvedlo, že jsou ekonomicky aktivní, a to především ve zpracovatelském průmyslu. V několika průmyslových továrnách pracoval i prodejce Petr, nicméně čelil často nelidským podmínkám ohledně pracovní doby a špatnému zacházení zaměstnavatelů s pracujícími. „Když po mě chtěli, abych pracoval šestnáct hodin denně, okamžitě jsem skončil,“ vzpomínal Petr. Chyběl mu také kontakt s lidmi, kterého si při prodeji Nového Prostoru velmi cení. Prodej časopisu pokládal za dobrou příležitost jak si zkvalitnit život nejen finančně, ale také dostatkem volného času. „Největší výhoda je v tom, že nemusím čekat na výplatu a mám peníze každý den,“ podotkl.

Markéta Chumchalová