Proč jste nepřišli na ples?

Vlahý jarní večer. Sál naplněný k prasknutí, všichni se pohupují do rytmu kapely. Tak přesně takhle první Májový ples Fakulty sociálních studií nevypadal.

Navzodry ocekávání ples navštívilo málo studentu.Anna Fajkusová

Dívčí záchody zejí prázdnotou, což je na plese nevídaný jev. Májově laděné plakáty s tulipány ohlašující bál působí v kontrastu s oblohou jako výsměch. Možná, že provazy deště a hluboké kaluže v brněnských ulicích způsobily strach o páskové botičky a bílé lemy šatů. Snad proto zůstaly tanečnice raději sedět doma, než aby podpořily první ročník Májového plesu Fakulty sociálních studií v židenickém Dělnickém domě. Ale počasí pod psa nemohlo být jedinou záminkou proč nepřijít. Málo lístků se prodalo už v předprodeji. „Třeba Vláďa nepřišel proto, že nesehnal šaty,“ vysvětluje jedna ze studentek.

Poloprázdný parket je slabé slovo, využita je tak dvacetina. Za to intenzivně. Nikdo nevypadá, že by mu nízká účast dělala starosti, tedy s výjimkou organizátorů. „Chtěli jsme udělat to, co na Fakultě sociálních studií chybělo, tedy ples v oblecích,“ krčí rameny David Plaček. I přes nákladnou kampaň přišla jen hrstka lidí. „Počítali jsme se sto padesáti návštěvníky, přišlo jich asi padesát. Sál je přitom koncipovaný i na čtyři sta lidí. Museli jsme kvůli tomu odříct kapelu,“ přidává se posmutněle Roman Pačka, další z organizátorů.

Přestože ztrátu budou organizátoři proplácet ze svých kapes, neklesají na mysli. „Prosím lidi u baru, aby se na pět minut vzdali alkoholu a přišli za námi na parket,“ ozývá se z reproduktorů vedle pódia. Začíná tu první soutěž. Páry tančí kolem do kruhu postavených židlí, a když hudba ztichne, musí se co nejrychleji posadit. Na koho židle nezbude, jde z kola ven. Sálem se nese smích a zvuk trhajících se silonek. I po skončení hry zůstává většina lidí v sále tančit. Počet lidí se tak přehoupl z místnosti do místnosti v neprospěch baru. Asi poprvé za večer.

DJ zatím pouští klasické zábavové hity. Scatman, Asereje. Každý se pokouší vybavit si sestavu, kterou na základní škole odkoukal od sličných Španělek. Na dívkách je vidět, že si na dnešním večeru daly záležet. Navzájem si komentují blýskavé šaty, rukavičky a náhrdelníky. Vedle v kuřáckém koutku studenti bezpečnostních a strategických studií diskutují, jak složit výbušninu. „Přednášející nám to tuhle vysvětloval na hodině extremismu,“ rozhazuje rukama jeden z nich.

Na řadu přichází další soutěž. „Všichni si vezměte balónek a přivažte si ho ke kotníku,“ vyzívá moderátor. „Jenže tenhle, bez šňůrky, ti bude pěkně na prd,“ dodává jedním dechem směrem k jedné z dívek, která si zklamaně odchází hledat vhodnější. První balónek praská ještě před vyhlášením startu. „Fůj! Diskvalifikovat!“ křičí ostatní soutěžící. Bez ohledu na to však soutěž začíná. Tanečníci v párech se snaží rozdupat balónky ostatním a nakonec vítězí pár, který po prasknutí balónku před začátkem dostal druhou šanci. „Oni si to nacvičili,“ ozývají se nesouhlasné i pobavené hlasy z publika.

S půlnocí přichází zlatý hřeb večera. Tombola. „Prvním vylosovaným číslem je bílá stočtyřicetšestka a vyhrává láhev vodky. Příjemné opití,“ hlásí moderátor. „Korupcia!“ ozývá se z davu. Cena střídá cenu. Cédéčka, alkohol testery, salámy, sem tam nějaká knížka. „Pojď k pódiu, ty vyhráváš Deník mladé Číňanky,“ nabádá moderátor dalšího výherce. „Ale já chci chlast!“ brání se mladík zoufale. První cena je třílitrová láhev zelené. Když si ji jde výherce přebrat, přejí mu organizátoři šťastné chvíle i upřímnou soustrast. Stůl, kam monstrózní láhev putuje, ale vypadá nadšeně.

Po půlnoci se parket opět zaplňuje. Zpívá Michal David a studenti sociálních věd žijí svůj disko příběh. Na parketu se vystřídalo alespoň devadesát procent plesajících. „A na kterém plese se tohle povede,“ ptá se organizátor Pačka. Nejspíš na žádném. Na to, kolik přišlo lidí, je tady zábava nevídaná. A ta přátelská atmosféra! „Chtěl bych tímto apelovat na lidi,“ dodává už podnapilý Pačka, „že ti, kdo nepřišli, jsou kokoti!“ uzavírá a odchází na bar.

Anna Fajkusová