Prezident Klaus podepisoval v Brně svou novou knihu

Knihkupectví na České se plní lidmi. Všichni objímají zelenou knížku a nedočkavě přešlapují na malém prostoru, který pro ně zbývá. Dlouhou frontu stojí jen kvůli jedinému podpisu. Podpisu prezidenta.

Brno - Už čtvrt hodiny před začátkem autogramiády se v úzkých uličkách mezi regály tlačí davy podpisu chtivých majitelů knižní novinky našeho prezidenta o svém dalším roku ve funkci.  Knihu Rok sedmý a podpis hlavy státu chtějí většinou ženy kolem padesátky, ale výjimkou nejsou ani mladí studenti a otcové s malými dětmi. Vše je pečlivě organizované. Kdo kam patří, jasně říkají černé nápisy a šipky na svítivě žlutých papírech, kterými je polepené celé knihkupectví. Zvláštní místo je pro novináře, aby měli co nejlepší výhled. První patro se rychle plní. Jedna z fanynek s někým hlasitě telefonuje: „Já jsem v knihkupectví na autogramiádě Václava Klause,“ zvýší hlas a významně se kolem sebe podívá. „Brzy na mě přijde řada, jsem šestá od pultíku,“oznamuje do mobilu.

Pořadatelé pečlivě kontrolují, zda má každý novou knihu a upozorňují, že pokud ji někdo nemá, může si ji zakoupit u pultu. „Může“ je však myšleno jako musí, jinak není do fronty puštěn. „Čtyři si teď šli kvůli podpisu koupit tu knížku, super ne?“ hlásí ziskuchtivá hosteska kolegovi.  Jsou zde ale i majitelé jiných publikací, jejichž autorem je prezident Klaus. Nad těmi občas přimhouří organizátoři, hostesky i hlídači oči a do dlouhé fronty je nakonec pustí.

Prezident přichází. Slavnostní fanfáru nahrazuje salva blesků fotoaparátů. Václav Klaus ochotně pózuje, tváří se přirozeně a vyzařuje z něj inteligence a charisma státníka. Kromě fotografů z povolání se snaží zvěčnit tuto chvíli i majitelé malý digitálních fotoaparátů, kteří mají ruce zdvižené co nejvýš pro zachycení co nejlepšího snímku. Někdy se ale nezadaří a místo státníka se na fotografii objeví ruka, kus hlavy nebo regál s knihami. Cvakání trvá celou věčnost. Ochranka dává pokyn a nastane ticho. Václav Klaus přivítá hosty a připomíná setkání na stejném místě před necelým rokem. Jeho vzpomínky patří také v sobotu zesnulému polskému prezidentovi Lechu Kaczyńskému, který s ním před třemi lety Brno navštívil.

Přichází další a další lidé toužící po autogramu.

Prezident je zkušený a jde mu to pěkně od ruky. Noví držitelé podpisů mají ze svého úlovku upřímnou radost. Venku prší a je zima. Ovšem v prostorách knihkupectví panuje obrovské vedro, kterého využívají slečny z malé místní kavárny. Mezi stojícími nabízejí předražené nápoje. Tuší, že horkem a čekáním zmožení lidé vezmou za vděk chladivým nápojem v půl litrové lahvi. Ladislav Jakl, poradce Václava Klause, sedí na baru a popíjí slivovici. Servírky znuděně přerovnávají čokoládové dorty a někteří lidé si bez zájmu o ruch z autogramiády vychutnávají horkou kávu a nasávají vůni nových knížek. Ne každý je z návštěvy prezidenta nadšený tak jako například student Josef Káles, který si zakoupil zelenou knihu esejů, článků a projevů s názvem Rok sedmý. „Líbí se mi konzistentní a pravicové názory pana prezidenta, četl jsem od něj spoustu knih. Tahle stála asi tři sta šedesát korun, což je ve studentském rozpočtu docela hodně, ale myslím, že to za to stojí,“ vypráví student při čekání ve frontě.

Desítky, možná stovky podpisů si odnáší fanoušci názorů prezidenta Klause ven z prodejny do deštivého počasí. Bodyguardi s kamenným výrazem sledují poslední majitele úlovku. Autogramiáda je u konce. Tak zase za rok, pane prezidente.

Zuzana Lebdušková