Přejel Afriku na kole. O svých zážitcích teď píše knihu

Cestovatel Tadeáš Šíma se před rokem rozhodl přejet na kole západní část Afriky. Chtěl vidět slony a přírodu. Za sedm měsíců navštívil patnáct států a našlapal třináct tisíc kilometrů. Přežil srážku s velbloudem i útok kamením.

Projet Afriku od severu na jih na kole. Sen, který si šestadvacetiletý Tadeáš Šíma z jihočeských Prachatic minulý rok splnil. Za sedm měsíců ujel na kole skoro třináct tisíc kilometrů a navštívil patnáct států černého kontinentu. I přesto, že se na cestu vydal sám, přežil náročnou cestu přes Saharu, vyhnul se nemocem a z marockého města Tanger se dostal až do Kapského města. „Když člověk cestuje sám, jede s ním celý svět," říká Tadeáš. Na cestu se vydal hlavně kvůli slonům a přírodě.

Do Afriky chtěl Tadeáš odmalička. Dříve cestoval hlavně autostopem, pocit svobody však našel až při jízdě na kole. „Podle mě je to vhodný dopravní prostředek na dlouhodobé cestování. Člověk ujede sto kilometrů za den, což je ideální,“ vysvětluje. Náročnou cestu z Maroka do Jihoafrické republiky ujel na horském kole, přičemž ještě vezl čtyřiceti kilové zavazadlo. Ze své chalupy si navíc jako psychickou podporu bral násadu od krumpáče, kterou nakonec i využil. „V Kongu jsem s ní měřil hloubku kaluží,“ popisuje.

Strach ho provázel každý den. Bál se tmy i malárie. Nemoci se mu naštěstí vyhýbaly. „Denně mě poštípaly mouchy i komáři. Měl jsem štěstí,“ říká.

Do Afriky se vydal v listopadu, aby se vyhnul tropickým teplotám. V Barceloně se nalodil na trajekt a přejel do marockého města Tanger, kde svou výpravu zahájil. Poté ho čekala cesta dlouhá skoro dva tisíce kilometrů po Sahaře. „Měl jsem z ní respekt. Bál jsem se horka a nedostatku vody,“ vzpomíná. S sebou nosil v lahvích devět litrů vody. Když mu docházela, pomohli mu projíždějící lidé. „Zastavil u mě kamion a daroval mi barel s vodou,“ dodává.

Nesledoval cestu a srazil velblouda

Na Sahaře strávil i první Vánoce bez rodiny. Ubytoval se v hostelu a večer si rozbalil dárek, který s sebou vezl z domova. „Nakonec jsem si ještě přečetl jednu stranu Rychlých šípů,“ usmívá se. Na cestě pouští se mu dokonce podařilo srazit velblouda. „Kochal jsem se okolím a nedíval se na silnici. Nevšiml jsme si tak velblouda, který přede mnou zrovna přecházel,“ popisuje. Oba naštěstí vyvázli bez zranění a každý pokračoval dál ve své cestě.

Každý stát ho něčím překvapil. V Senegalu se zamiloval do baobabů a zeleně. V Gambii se stal svědkem tradice Kankurang, což je rituál obřízky malých chlapců. V Gabonu se ocitl uprostřed deštného pralesa. „Pořídil jsem si mačetu a vyrazil jsem do džungle,“ říká.

Ze všeho nejvíce se těšil na Kongo, ve kterém se setkal s Arthurem Sniegonem z Česka. Zakladatelem neziskové organizace Safe elephant, která chrání slony před pytláky. Tadeáš doufal, že v Kongu spatří slona pralesního, ale nepodařilo se mu to. „Letos se budu do Afriky vracet, tak ho snad konečně uvidím,“ dodává.

V Nambii po něm házeli kamení

Na své cestě se dostal i do potíží. Nejhorší zážitek si odnesl z Namibie. „U svodidel si na mě počkalo pět kluků s kameny v rukou. Chtěli mě shodit z kola. Byl jsem hodně vystresovaný, ale vyvázl jsem,“ vzpomíná. Pomohli mu projíždějící lidé v autě, kteří zavolali policii. Do dalšího města, vzdáleného několik desítek metrů od incidentu, ho odvezla policejní hlídka.

Kromě útoku řešil problémy i s kolem, které sedmatřicetkrát píchnul. „Nejsem technický typ. Trvalo mi, než jsem defekt opravil,“ říká.

Přes všechny nepříjemnosti, které ho na cestě potkaly, se do Afriky chce ještě letos vrátit. Tentokrát ale s jiným kolem. „Už je dost opotřebované, ale pořád funguje. Teď je kolo v muzeu v Úpici,“ uzavírá. O zážitcích Tadeáš píše knihu a pořádá přednášky.

Autor: Zuzana Hudcová