Přechození hrozí po šesti letech i bezproblémovým vztahům

Věděla přesně, kdy se její partner zasměje, kdy se naštve. Co má rád a co z duše nesnáší. Vadily jí na něm i drobnosti. Neuměl ji překvapit. Začala proto uvažovat, jestli má smysl s ním zůstávat.

Takto romanticky vztah zacíná…Foto: Karolína Blinková

Brno -  Aneta Křížová a Petr Svoboda se seznámili v posledním ročníku gymnázia. Oba se dostali na vysněnou vysokou školu ve stejném městě, a tak spolu mohli trávit spoustu času. „Byli jsme zamilovaní a těšili jsme se na společný život v Brně," vzpomíná studentka na začátky vztahu. První rok ještě bydleli každý zvlášť na kolejích, ale hned další si spolu s kamarády pronajali byt. „Trávili jsme spolu dost času, i rozvrhy jsme si vytvářeli tak, abychom se potkávali doma co nejvíc," přibližuje Petr Svoboda. Téměř celé studium neměli vážnější problémy, změna přišla na začátku čtvrtého ročníku. Jejich vztah se přechodil.

Podle psychologů vztah, přesněji polovztah, který po dvou až třech letech společného života nevyústí ve svatbu, má po zhruba pěti letech tendence plynule přejít do fáze přechození. Polovztahem je přitom myšlen každý nereprodukční vztah, který nevyústí v založení rodiny. Patří sem například studentské lásky, ale i nevěry nebo bezdětné homosexuální vztahy. 

„Důvody, proč partneři nezakládají rodinu, jsou nejrůznější, ale dopad je stejný. Jakmile polovztah dosáhne určitého stáří, začne se bez jakéhokoliv vnějšího popudu rozpadat," vysvětluje odborník na vztahy, psycholog Jeroným Klimeš.

Aneta s Petrem, si mysleli, že jim to bude pořád klapat. „Byli jsme hodně mladí a naivní. Petr mě později vytáčel úplně vším. Tím, jak se oblékal, že na mě mluvil. Bylo to děsné," vypráví Aneta Křížová. Rozešli se po necelých pěti letech.

Otázkou zůstává, jak tomu předejít. K přechození většinou nedojde u vztahů, které mají nějaký společný projekt. „Nemusí to být nutně děti, ale co naplat, příroda je mocná čarodějka - děti jsou tím nejpřirozenějším a často též tím nejdéle trvajícím projektem, který pár může mít," radí psycholog. 

Dle doktora Klimeše uplyne od konce puberty do začátku produktivního věku zhruba patnáct let, což je doba na dva až tři přechozené vztahy a tedy dva až tři bolestné rozchody.

Karolína Blinková

Podle doktora Klimeše jsou nejčastější příznaky přechození:

1) Pocit prázdnoty - žijeme vedle sebe a ne spolu, vztah ztratil kouzlo. Postupně opadávají přitažlivé síly. Vztahu chybí šťáva a nastupuje stereotyp.

2) Ztráta subjektivní jistoty - „Je to ten pravý? Nečeká na mě nějaká jiná, skutečně osudová láska?"

3) Objeví se otázka: „Proč jsem s ní (m)?" Nevidíme sice žádný konflikt, ale bohužel ani žádný důvod, proč být spolu.

4) Nárůst atraktivity jiných potenciálních partnerů. Zapomínáme na zásadu: „Každý den si popovídat, každý den se vidět, každý den si na sebe sáhnout." Vzniká jev, který můžeme označit za praktické vdovství. To sebou logicky přináší touhu po jiném partnerovi.