Pouliční muzikantství není o penězích – zážitky se koupit nedají

 V ulicích měst lze narazit na spoustu pozoruhodného. Mimo jiné také na umělce - akrobaty, herce či malíře. Nejčastěji však jde o muzikanty lišící se nejen repertoárem, ale také kvalitou.

The Baskers v kostýmech vystupují ve Walesu.Foto: Jan Rokos

Martin Kubát se kromě studia medicíny v Brně věnuje i hudbě. S kamarády Michalem Šupitou a Čeňkem Dubnem dali dohromady skupinu a říkají si The Baskers. „V podstatě jsme folková kapela, parta kámošů z Havlíčkova Brodu. Fungujeme hlavně přes léto, kdy se místo dovolené sebereme a jedeme si zahrát někam ven," říká Kubát, který v posledních pěti letech se svými houslemi při žádném výjezdu nechyběl. 

The Baskers nejsou kapelou v tradičním smyslu slova. Jejich sestava je značně proměnlivá a závislá na tom, kdo má zrovna čas. „Každý rok se snažíme jet do jiné země a je zvláštní, že pokaždé jede jiná skupina lidí. Ale basák, housle a akordeon byl vždycky základ a z ostatních kluků jel, kdo mohl," přibližuje Kubát fungování skupiny. Nástrojová paleta je tak velmi široká, nechybí ani kytara, saxofon, klávesy, či perkuse.

Proč právě The Baskers?

Angličtina označuje všeobecně pouliční umění výrazem busking. Svůj původ má ve francouzském busquer - ukrást, číhat, či slídit. Název kapely tak byl nasnadě. Peníze pro tyto vysokoškoláky ale nehrají hlavní roli. „Mohli bychom stát na ulici pět hodin denně a rýžovat, ale když jsme na cestě tři týdny, tak se nám písničky ohrávají. Nebavilo by nás to a ani lidem by se to nelíbilo," objasňuje Kubát. „Spousta lidí jezdí pracovat do Skotska, kde si za osm hodin na plantáži vydělají to samé, co my, když jednou za den na hodinu vylezeme na ulici." 

Kapela však není pestrá jen svým složením a nástroji, ale také výběrem žánrů. V repertoáru má například písně od Nohavicy, české lidovky, irskou nebo ukrajinskou hudbu, ale také židovské písně. „Nejsme nijak specializovaní, je to vyloženě o tom, že stojíme na ulici a máme půl minuty na zaujmutí lidí. Buď se nám to povede, nebo ne," líčí Kubát život pouličního umělce. 

Dáváme do toho strašně moc pozitivní energie

Jednou z prvních zahraničních štací byla pro muzikanty Provence. Zabloudili také do Katalánska a jejího centra Barcelony, kolemjdoucí bavili i na Britských ostrovech. „Lidi nám říkají, že do hraní dáváme strašně moc pozitivní energie a to se jim líbí," přemýšlí muzikant. Z počátku Baskers do ciziny létali, což je omezovalo hlavně v množství věcí, které mohli do letadla naložit. V Česku si proto půjčili dodávku, kam se bez problémů vešly i nástroje. A navíc se mohli rozjet, kam chtěli. „Spousta lidí to bere profesionálně, ale my se rádi sejdeme a zahrajeme si. Protože jsme nejlepší kamarádi, můžeme spolu být třeba měsíc a nevadí nám to," vysvětluje Kubát.

Busking má i své stinné stránky. Člověk je závislý na počasí, lidech, ale také na předpisech a normách. Ve většině měst jsou buskeři nějakým způsobem omezeni. Typickým příkladem je Karlův most, kde si při vystupování bez povolení umělci zadělávají na problémy. „V hodně městech musíme mít povolení, což bývá problém. To se pak většinou zvedneme a jedeme dál," popisuje Kubát. Třeba ve Spojených státech se úřady snaží buskery přilákat na přelidněná místa, jako je newyorské metro, aby kolemjdoucí příjemně naladili. 

Úředníci ale zdaleka nemají na umělce takový vliv jako nepřízeň lidí. „Hráli jsme ve Walesu a naběhla na nás skupina takových udělaných kluků a zmydlili jednoho, který stál na kraji. Než jsme založili nástroje, tak utekli. Ve Francii nám zase ukradli deset tisíc, tak jsme si řekli, že se budeme víc snažit, abychom si to vynahradili, " uvádí Kubát nepříjemné zážitky, které partu potkaly.

Vyrovná-li se člověk s těmito občasnými obtížemi, stane se pro něj busking neškodnou drogou. Talentovaní umělci se jím mohou i slušně přiživit. Busking je koníček, který má moc připravit spoustu nečekaných zážitků, umožňuje poznat svéráz měst a jejich obyvatel a v neposlední řadě rozdává radost i svému okolí.  A kdo ví, kam až to vše může vést. Někteří z velikánů hudebního nebe, jako Eric Clapton, Simon and Garfunkel nebo Carlos Santana také začínali na ulici.

Lukáš Trnka

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Stisk Studentský deník | sobota 14.3.2009 18:00 | karma článku: 17,63 | přečteno: 2084x