Poruchy příjmu potravy ohrožují životy žen, každým rokem přibývá více nemocných

Snižování porcí jídel, skrývání se do volného oblečení a vyhýbání se jídlu či vědomé hladovění. To jsou příznaky mentální anorexie, jedné z nejčastějších poruch příjmu potravy. Ohroženými jsou především dívky od nejútlejšího věku.

Česká republika – Dvacetiletá Iva z Ostravy (vzhledem k citlivosti tématu není uvedeno příjmení – pozn. red.) se poprvé podívala na blog propagující anorexii, když jí bylo třináct let. „Tehdy jsem neměla zrovna velké sebevědomí, navíc mě tyto nemoci vždycky fascinovaly. Ráda jsem o nich četla knihy. Všemi věcmi, které se na blozích psaly, jsem se ale neřídila. Zkusila jsem jen minimum z nich,“ říká Iva, která měla v pubertě náběh na mentální anorexii. Nyní už na podobné blogy nechodí, mnoho jiných dívek však ano. Žen s poruchami příjmu potravy (PPP) totiž každoročně přibývá.

Perfekcionismus, nízké sebevědomí, sebekritičnost a složité vztahy v rodině se řadí mezi rizikové faktory na straně nemocného. „Poruchy příjmu potravy tyto situace určitým způsobem pomáhají zvládat tím, že pozornost dotyčný obrátí k jídlu, kontrole kalorií a kontrole hmotnosti. Většinou se po prvotní euforii z úspěšného zhubnutí a zvýšeného sebevědomí dostaví pocit prázdnoty a beznaděje, jelikož problémy přetrvávají. A tak nastává začarovaný kruh,“ vysvětluje doktorka pedagogiky z Masarykovy univerzity Lenka Adámková, která se tématem PPP dlouhodobě zabývá.

Dívky se navíc často ve svém chování podporují navzájem, a to prostřednictvím internetu. Zatímco o pět let dříve hledaly inspiraci na takzvaných pro-ana nebo pro-mia blozích (ana a mia jsou zkratky pro anorexii a bulimii – pozn. red.), dnes mohou pod stejnými hashtagy najít tisíce příspěvků na sociálních sítích, zejména na Instagramu. Aplikace, jejímž cílem je zprostředkovávat uživatelům navzájem sdílené obrázky, je přeplněná fotkami propagujícími stereotypní model ženské krásy a štíhlosti. „Společenský tlak podporuje posedlost po dokonalém zevnějšku, tedy mít vše nejlepší. Nejlepší postavu, vzhled, vizáž. Je těžké poruchou příjmu potravy, která je mimo jiné spojovaná s vlivem médií a sociálních sítí, neonemocnět,“ doplňuje Adámková.

Pro nemocné je často velmi těžké si přiznat, že mají problém. Před okolím se snaží příznaky i důsledky skrývat, ať už výmluvami, proč nedojíst oběd či nošením volného oblečení. Podle Adámkové spočívá základ prevence v rodině a také ve škole, která by měla žáky informovat a nabídnout jim co nejvhodnější prostředí pro jejich osobní rozvoj. Lidé trpící PPP se mohou také obrátit na krizová centra. „Nejvíce využívanými službami jsou osobní konzultace a internetové poradenství. Nárůst klientů pozorujeme vždy po Novém roce a po letních prázdninách,“ uvádí mluvčí poradenského centra Anabell Marie Novotná.

Poruchy příjmu potravy patří mezi psychosomatická onemocnění. Jejich následky mohou být i fatální. Podle posledních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyhledalo odbornou pomoc v roce 2017 více než čtyři tisíce lidí. Toto číslo však může být podhodnocené, neboť mnoho nemocných si své problémy neuvědomuje nebo je neřeší. Přestože anorexií či bulimií mohou trpět i muži, devět z deseti nemocných jsou ženy. Více než polovina z nich je starší dvaceti let. Mezi další poruchy příjmu potravy patří například orthorexie neboli posedlost zdravou výživou či bigorexie, posedlost cvičením a nabráním svalové hmoty. 

Autor: Světlana Nedvědová