Porno v karanténě trhá rekordy. Může však vést až k závislosti

Celé Česko bylo od března minulého roku uzavřené a lidé z čista jasna začali trávit nezvykle velké množství času doma. Není tedy divu, že čísla návštěvnosti stránek nabízející pornografický obsah vyletěla komínem.

Dlouhou chvíli v karanténě zahání sledováním filmů pro dospělé nejeden člověk. „Statistiky o tom, že lidé během pandemie sledují porno více, mluví jasně,“ říká Pete Lupton, ředitel organizace NePornu, která poskytuje pomoc lidem závislých na pornografii. Data Pornhubu ze začátku karantény, tedy z období od dubna do červa 2020, ukazují enormní hodnoty. Sledovanost se místy zvýšila až o desítky procent.

Stránky šly ale tomuto velkému zájmu naproti. Například zmíněný Pornhub začal nabízet prémiový obsah zdarma, aby, podle jeho slov, lidé zůstávali více doma a zabránili tak šíření nákazy. Povědomí o tom, že by nadměrné sledování pornografie mohlo vést k závislosti, však stále není moc velké.

Například Světová zdravotnická organizace nebo Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch (DSM-5) tuto formu kompulzivního jednání stále neklasifikují jako opravdovou závislost. Americká psychiatrická asociace revizi manuálu (DSM-6), který by umožňoval diagnostikovat závislost na pornografii, teprve chystá. Mnoho lidí si proto někdy ani neuvědomí, že by nadměrné sledování porna mohlo představovat problém. „Často člověk nepozná, když do toho začíná spadat. Závislost se buduje postupně,“ uvádí Lupton.

Sledování porna přináší rizika

Podle psychiatričky a sexuoložky Denisy Perničkové jsou závislí lidé schopni porno sledovat i osm hodin denně. „To je pak omezuje, nejsou schopni se soustředit na práci ani na každodenní fungování,“ říká Perničková.

S podobným problémem se potýkal i Matěj Hollan, aktivista a někdejší zastupitel Brna. „Navykl jsem si na potřebu masturbace spojenou se sledováním porna. Sledoval jsem ho každý den večer, někdy i přes den v práci,“ popisuje.

Člověk si často ale problém uvědomí, až když začne negativně zasahovat do jeho života. „Lidé nejsou schopni navazovat vztahy, může docházet k problémům v  jejich sexuálním životě. Jedinec mnohdy není schopen ani normálně fungovat, aniž by nemyslel na porno,“ říká Lupton. Takto o svém problému mluví i Hollan. „Celý den byl plný sexuálních impulzů a představ. V mojí hlavě to bylo pořád a hodně mě to zahlcovalo. Změnil se i můj vztah k ženám. Když jsem se nimi bavil, velmi často jsem vnímal určitý sexuální podtext,“ dodává.

Nadměrné sledování porna může začít ovlivňovat i věci, které zprvu nemusí mít žádný sexuální podtext. „Najednou mi vadil třeba tvar nebo materiál, ze kterého je klika u dveří. Začalo to narušovat různé procesy v hlavě,“ líčí Hollan.

Závislý musí omezit přístup k pornografii

Při léčbě závislosti je podle Perničkové důležité, aby se lidé nemohli snadno dostat k pornografickému obsahu. „Musíme jim znepříjemnit cestu, člověk může například vyměnit chytrý telefon za tlačítkový,“ uvádí. Podle Luptona je při léčbě také důležité budování nových zdravějších návyků k sexu a obecně ke vztahům.

Matěj Hollan porno vypnul před třemi lety, podle jeho slov ho nepotřebuje. „Vyléčený člověk porno ve svém životě mít nechce. Ví, jaká rizika pro něj představuje a k čemu ho to svádí,“ shoduje se Lupton.

Sledování pornografie v číslech

Podle statistik, které uvádí organizace NePornu, sleduje porno minimálně jednou měsíčně asi 79 % procent mužů a 76 % žen ve věku mezi 18 a 30 lety. Průměrný věk, kdy se člověk poprvé setká s pornografických obsahem, je jedenáct let.