Pondělní večer ve znamení hospodského kvízu

Nejen v Brně už mnoho lidí nudí chodit jen do hospody popíjet. Některé podniky pravidelně organizují hospodské kvízy, kde si jednotlivé týmy mohou poměřit své vědomosti. Tento původně britský způsob zábavy se rozšířil i v Brně. Vyrážím s týmem Bulvární čičinky do baru The Immigrant na jeden z nich.

O pondělních večerech jsou ulice Brna prázdné. Je moc brzy po víkendu jít si sednout do hospody nebo vinárny, navíc přece nebude člověk za barbara, aby se znovu opil. Příjemnou intelektuální alternativu nabízí hned několik hospod v Brně. Já vyrážím do podniku The Immigrant na ulici Veveří, kde se každý týden spolu utkává až jedenáct týmů v hospodském kvízu.

Vcházím do příjemně nezakouřeného baru, téměř všechny stoly už jsou obsazené a já už z dálky vidím dalších pět členů mého týmu. Sedám si ke stolu, který je rezervován pro Bulvární Čičinky. Složení týmu se nezapře, všichni jsou studenty žurnalistiky. Kreativita při vymýšlení názvů se nedá upřít ani ostatním týmům. Proti nám stojí například Notors, Dutý, ale free, Z formy, Workaholiks nebo častí vítězové Medojedi kapští.

Pravidla jsou jednoduchá. Tým maximálně o šesti lidech musí zodpovědět otázky z deseti tematických okruhů. Prakticky se nejde na kvíz připravit, protože témata jsou různorodá. Opakuje se pouze několik málo stálých sekcí, což jsou otázky na aktuální dění nebo hádání názvů a interpretů písní. Je dobré mít tým složený z lidí s různým zaměření, což se o našem týmu Bulvární Čičinky říci nedá. Všichni jsme žurnalisté, politologové, antropologové nebo studenti bezpečnostních studií.

Už je to tady. Hospodský kvíz začíná. První otázky týkající se aktuálního dění nás naprosto míjejí. Nedokážeme zodpovědět ani jedinou. Marně se snažíme vymyslet, co mohl donést zloděj do baru, který vykradl. Přemýšlíme, mohl to být sonet nebo květina? „A tak co se nosí jako omluva? Třeba bonboniéra ne,“ překřikuje další členy týmu Adéla Skoupá. „Ne ne to je hrozně fádní, to není možné,“ hatím já její návrhy. Po odevzdání odpovědí, se dozvídáme ty správné a dlouze se Adéle omlouvám, že jsem ji neposlouchal. Po prvních dvou okruzích jsme na krásném předposledním místě. To by bylo, abychom v dalších kolech nenabrali body.

Mezi týmy panuje zdravá nevraživost. Jedenáct týmů nacpaných u pár stolů v neveliké hospodě se navzájem kontroluje, jestli někdo k nápovědě nepoužívá mobilní telefon nebo neopisuje.

„Tááák a teď nás čeká sekce piráti,“ vykřikuje organizátorka a v týmech se utiší bujará zábava, protože nikdo neví, co od tématu čekat. Ani my si nevíme rady. Proto také nejznámějšího a nejhoršího piráta přejmenujeme místo Černovouse na Rudovouse. Zachránila nás pouze povinná středoškolská četba, když jsme si vzpomněli na jméno Johna Silvera z knihy Ostrov pokladů.

Naše vysoké ambice stále klesají a sebevědomí se odebírá do věčných lovišť. Nezvládli jsme ani témata elektřina, modrá, natož brněnské rodáky, když třetina našeho týmu je z Prahy. Mámě před sebou poslední dva okruhy, které nás mohou vrátit zpět do hry. Témata se jmenují Putin a Lego kapely. „Ha konečně politologové, žurnalisti a hudební fajnšmekři ukážou, že taky něco vědí,“ vykřikuje spoluhráč Christopher Nykodym. Štěstěna se nám konečně přilepila na pivní podtácky. Perlíme s vědomostmi místa narození ruského prezidenta nebo křestního jména jeho bývalé ženy. Poznat kapely, které představují různě stylizovaní lego panáčci nebyl problém. V mžiku z nás padají odpovědi jako Lenigrad, Joy Divison nebo Sex Pistols. Díky této zdařilé sérii jsme poskočili z desátého místa na páté. Máme pocit, že nám leží svět u nohou!

Přestože láhev rumu a útratu za půl vyhrál tým Dutý, ale free, odcházíme s dobrým pocitem. „Na debut Bulvárních Čičinek to není špatný ne,“ ptá se Christopher, když vycházíme lehce po desáté z baru a všem se nám po několika pivech a vínech lesknou oči. Přitakáváme na jeho otázku a rapidně zvyšujeme průměr chodců, kteří tuto noc projdou po Veveří. „Tak příští týden znovu,“ navrhnu já a nečekám jinou než kladnou odpověď, protože vyjít z hospody o něco vzdělanější a zároveň s pocitem sportovce, který odehrál kvalitní utkání, se nestává zas tak často.

Josef Kokta