Podnikání studentky Grulové: Spousta byrokracie než jdu tancovat

Práce je teď méně a každý se snaží šetřit. Najít si pořádnou brigádu je nelehký oříšek. Jednou z variant, jak vydělat peníze, je přijít s něčím novým, a nebát se začít podnikat na vlastní pěst.

Už si i najdu chvilku na kamarády, ríká Martina Grulová.Foto: Helena Ctvrtecková

Martina Grulová se vrhla do víru podnikání a založila hned po maturitě společně s Adélou Peškovou taneční a stepařské studio. Podařilo se jim obstát. „Podnikání má ale i stinné stránky. Snad půl roku jsem si nevyrazila s kamarády ven," říká Martina Grulová.

Proč jste se rozhodla založit vlastní taneční studio?

Měla jsem osobní spory s vedením v taneční škole, kde jsem předtím učila. V Brně žádné další větší stepařské studio není, a tak jsme se s Adélou rozhodly odejít a založit si vlastní školu.

Co to obnášelo?

Neskutečné papírování. Zařídit finančák, živnostňák, sociální a zdravotní úřady a oběhat hodně dalších úřadů. Spousta byrokracie. Naštěstí mi s tím hodně pomohla maminka, která je ekonomka. Jinak bych to asi všechno nezvládla. Hlavně bych nevěděla, co všechno je potřeba.

A kromě papírování?

Najít lidi, kteří budou učit, a ty, kteří tam budou chodit. Sehnat dost peněz a prostory, kde budeme vyučovat. Nejdřív jsme měli studio rozstrkané po půlce Brna, ale nakonec se nám podařilo najít vhodný sál. Sice nám nepatří, ale máme celou budovu pronajatou na sedm dní v týdnu, čtyřiadvaceti hodin denně. Jsou v ní dva sály, takže můžeme mít víc kurzů zároveň. Střídá se v nich pět lektorů, kteří vyučují step, hip hop a jazz dance.

Peníze a konkurence

Objevily se problémy, které jste nečekaly?

Život nám znepříjemňovalo vedení školy, ve které jsme učily předtím. Slíbili nám, že nám nechají soutěžní licence do konce školního roku 2006/2007. Tak jsme si koupily letenky do Ruska, kde mělo být v červnu Mistrovství Evropy, a dva dny před odletem nám oznámili, že nám licenci nedají a letenky nám propadly. Ze začátku se hodně snažili a šli cíleně proti nám, ale po půl roce to vzdali.

Za jak dlouho se vám vrátí peníze, které jste do toho na začátku vložily?

Zatím pořád splácíme dluhy. Nemáme ale nouzi o studenty. Momentálně navštěvuje kurzy asi sto šedesát lidí. Pokud to takto půjde dál, počítám s tím, že na konci příštího roku bychom už mohly být v plusu.

Dá se tím uživit?

Počítám s tím. Jestli ne, přijdu na to snad včas. Chtěla bych do budoucna učit step a nárazově dělat manažerství.

Být šéfem není vždycky jednoduché

Co vás nejvíc v práci naštve?

Když lidé nedělají dobře svoji práci a já se na ně nemůžu spolehnout. Naštěstí se svými spolupracovníky problémy nemám. Spíš se stane, že třeba někdo zvenčí, například lidé, pro které vystupujeme, nesplní, co slíbili. Mně je jedno, co si o tom člověku budu myslet a co si on bude myslet o mně. Vadí mi, když kvůli někomu jinému nemůžu dodržet svůj slib a vypadám pak sama nespolehlivě.

Umíte zvýšit na své lektory hlas?

Ano, ale nedělám to běžně. Mám raději kompromisy, ale pokud je nutné vytyčit hranice a odkázat lidi do patřičných mezí, nebojím se ho zvýšit.

Jaké problémy spojené s prací nejčastěji řešíte?

Většinou technické nebo administrativní. Třeba když se urve reproduktor, nejde notebook, nesvítí světla. Musím zajistit někoho, aby to přijel spravit. Hodně práce je s papírováním, které si dělám víceméně sama. Často podepisuji příjmové doklady. Zrovna musím načíst hygienické předpisy, protože přijede kontrola.

Pracovat či studovat? Nebo pracovat a studovat?

Daří se vám skloubit dohromady práci a školu?

Už ano. Ale první půlrok byl strašný. Každodenní stres. Ve dne jsem pracovala, v noci jsem pracovala, i když jsem spala, zdálo se mi o práci. Snad půl roku jsem se nebyla bavit s kamarády. Začínala jsem v té době studovat novou školu a nevěděla jsem, co mám čekat. Když jsem musela dělat něco pro studio, letělo hned všechno stranou. Škola, kamarádi, prostě všechno. Soustředila jsem se jenom na práci. Zjistila jsem, že skloubit to jde, pokud můžu mít flexibilní rozvrh. Vloni jsem ještě učila brigádně v mateřských školkách angličtinu. Hodiny byly pravidelně každý týden a nemohla jsem je zrušit. To jsem pak byla úplně mrtvá.

Co se změnilo?

Snažím se rozdělit si den tak, abych všechno stihla. Ve škole trávím jen tu dobu, kterou musím a pak jsem několik hodin ve studiu. Tam se práce dělí na tři složky. Buď uklízím, učím nebo řeším organizační problémy a papírování. Nejvíc času mi zabere vlastní trénink a pak výuka ostatních.

Zvládáte také něco jiného?

Chodím ještě na hodiny zpěvu, vedu dětský sbor a taky skautky. Najdu si čas i na zábavu a kamarády.

Jaké jsou vaše další plány?

Jednou bych chtěla mít velkou taneční školu se zázemím. Ve světě je to už úplně běžné. Vyučovalo by se na ní spousta tanečních stylů včetně baletu a patřil by k tomu nějaký klub, kavárna nebo tančírna, kde by se mohli scházet lidé a pořádat různé akce, třeba promítání hudebních filmů.

Helena Čtvrtečková

Medailon

Martina Grulová se narodila 13. ledna 1988 v Brně. Druhým rokem studuje hudební manažerství na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Už od malička se věnuje tancování. Přes gymnastiku a balet a street dance se dostala v deseti letech až ke stepu. Zúčastnila se mnoha stepařských soutěží. Několikrát byla mistryně České republiky v kategorii  jednotlivců i ve skupinkách. Velkého úspěchu dosáhla několikrát na mistrovství světa. Například v roce 2003 se umístila pátá v kategorii sólistů a vloni získala stříbro v kategorii malých skupin. Před dvěma lety založila vlastní taneční školu, kde vyučuje step a jazz dance. Kromě toho stále soutěžně stepuje.