Počítače ho nebavily, teď se chce stát uměleckým kovářem

Počítače vyměnil jednadvacetiletý Vojtěch Jelínek za tradiční řemeslo. Druhým rokem studuje umělecké kovářství a zámečnictví a doufá, že lidé stále dokážou ocenit kvalitní ruční práci.

Kutná Hora – Brzy po nástupu na střední průmyslovou školu Vojtěch Jelínek zjistil, že elektrotechnika ho nebaví. Po maturitě se rozhodl pro obor umělecké kovářství a zámečnictví. Nyní je ve druhém ročníku čtyřletého studia, přijímá první zakázky a zařizuje si vlastní dílnu.

Odmaturoval jste na střední průmyslové škole, co vás přivedlo na myšlenku vyučit se uměleckým kovářem?

Po základní škole jsem neměl úplně jasnou představu o své budoucí profesi. Nakonec jsem si vybral elektrotechniku na průmyslovce, ale o oboru jsem věděl jen to, že souvisí s počítačovou technikou. Už v prvním roce jsem zjistil, že zvolené zaměření mě nebaví, a tak jsem na internetu hledal jiné možnosti. Zaujalo mě umělecké kovářství, kam jsem si po maturitě podal přihlášku.

Působíte v šermířské skupině. Ovlivnilo vás to při výběru řemesla?

Určitě ano. Zbraně mám rád a šermíři kov hojně využívají. Je skvělé, že si mohu jednodušší části zbroje vyrobit sám a ušetřím peníze. Hodně mě baví třeba kování nožů.

Obor se jmenuje umělecký kovář a zámečník, jak spolu tyto dvě práce souvisí?

Zámečník také pracuje s kovem, ne že by otevíral zámky. Převážně ale řeže a brousí. My se při dílnách věnujeme hlavně kování. Zámečník v názvu je spíš taková byrokracie.

Zmínil jste dílny. Jaké máte tedy ve škole předměty?

Kromě těch klasických, jako je čeština a matematika, máme dílny, technologie kovů nebo technické písmo. Velký důraz učitelé kladou na výtvarnou výchovu. V prvním ročníku jsme se při dílnách věnovali hlavně zámečnické části řemesla. Učili jsme se pilovat, brousit a řezat. Před staršími spolužáky jsem si tehdy připadal jako lempl, protože jsem ani nevěděl, jak se správně drží bruska. S ruční prací jsem zkušenosti měl, ale vyráběl jsem z látky, kůže a dřeva. Kov je jiný, takový tvrdý. (smích)

Říkáte, že učitelé kladou důraz na výtvarnou výchovu. Proč?

Výtvarné nadání je důležité. Kovář by měl být schopný si nejdřív nakreslit návrh věci, kterou se chystá vytvořit. Čím lepší bude jeho návrh, tím lepší bude výsledný produkt.

Jaké další předpoklady by měl mít umělecký kovář?

Hodí se trpělivost a dobrá fyzička. Sice existují buchary a brusky, které ve středověku nebyly, a teď nám usnadňují práci, ale pořád je to hodně fyzičky náročné.

Vyrábíte už i na zakázky?

Docela často. Zákazníci mě zdržují od věcí, které bych si chtěl udělat pro sebe. Ale jsem rád, protože je to můj jediný přivýdělek při studiu. Většinou kovám části zbroje pro kamarády šermíře. Teď se chystám na kovovou plátovou paži a jsem hodně zvědavý, jak se mi povede.

Máte tedy svou vlastní kovářskou dílnu?

Zatím pracuji ve škole, ale dílnu si stavím u rodičů na chalupě. Sice vlastním jen málo vybavení, ale chci si ho postupně vyrobit sám. Nedávno jsem si koupil kovadlinu a mám z ní velkou radost. Váží sto padesát kilo a tahali jsme ji s bratrem a tátou na řetězu.

Co kromě kovadliny ke své práci potřebujete?

Nezbytná je výheň a hlavně digestoř s odvodem kouře. Jednou jsem zkoušel kovat bez digestoře, ale bylo to hrozné. Potom je potřeba buchar a další drobnější nářadí. Buchar nám hodně usnadňuje práci, protože člověk si předbouchá velké kusy kovu a zbytek doková ručně.

Jak dlouho vám trvá jeden výrobek?

To samozřejmě záleží na náročnosti konkrétního předmětu. Například historický nůž i s povrchovou úpravou mi zabere zhruba pět hodin. U složitějších věcí už nemám takovou představu, protože pracuji na etapy o volných hodinách.

Dokázal byste okovat i koně?

Existuje přímo speciální zaměření kovář - podkovář. Podkovu bych určitě zvládnul, ale dala by se akorát tak pověsit na zeď.

Dá se tímto řemeslem v dnešní době sériové výroby zbohatnout?

Zbohatnout asi ne, já alespoň neznám žádného bohatého kováře. Mně postačí, když nebudu muset být v dílně od rána do večera a vydělám si na život. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří nakupují u velkých společností, ale také jsou ti, kteří si potrpí na kvalitní ruční práci. V této profesi se člověk musí umět prodat. Možností, co dělat, je spoustu, ať jsou to plastiky, branky, ploty, meče, ozdoby nebo šperky.

Vy sám už víte, na co se chcete v budoucnu zaměřit?

Určitě nechci být zámečníkem, láká mě umělecká část řemesla. Baví mě právě zbroje, ale nebránil bych se ani ozdobným plotům.

Autor: Veronika Bulánková

Vojtěch Jelínek:

Jednadvacetiletý Vojtěch Jelínek odmaturoval na Střední průmyslové škole v Kutné Hoře. Elektrotechniku ale vyměnil za řemeslo. Momentálně studuje na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově čtyřletý obor s maturitou - umělecké kovářství a zámečnictví. Ve volných chvílích trénuje historická představení s šermířskou skupinou MOR.