Pobřežní hlídka není jen přehlídkou sexy plavčíků

Student Michal Janák se stejně jako mnoho dalších rozhodl nasbírat zkušenosti v cizině. Zatímco ostatní v létě vyjeli na sběr jablek, jahod či stlát postele bohatým návštěvníkům hotelů, on se vypravil přes Atlantický oceán. Po dobu tří měsíců pracoval u pobřežní hlídky.

Praha - Michal Janák, student Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, je urostlý jednadvacetiletý mladý muž. Vlasy má prosvětlené od slunečních paprsků a na těle mu navzdory sychravému počasí dosud zůstává letní opálení. Stačí jediný pohled a každému se vybaví rozpálená písečná pláž a lesklá hladina průzračně modrého moře. „Dělal jsem plavčíka na plážích státu Delaware na východním pobřeží Atlantického oceánu,“ upřesňuje student.

Mnoho lidí si práci plavčíka představuje jako ze seriálu Pobřežní hlídka. Houfy krasavic v rudých plavkách, které nemají na práci nic jiného než běhat po pláži. „Vzhledem k tomu, jak zodpovědná je to práce, jsme měli každý den hodinu trénink. Letos byl náš kapitán (člověk, který dohlíží na vše na pláži) bývalý závodník v triatlonu. Museli jsme trénovat dost tvrdě, hlavně plavání,“ vyvrací Janák představy diváků amerického seriálu. „Denně jsme plavali přibližně míli (1,6 km), běhali jsme a sprintovali. Každý plavčík musí zvládat techniku „bodysurfu“, což je surfování bez prkna s využitím vlastního těla a síly vln. Kromě fyzické zdatnosti jsme museli umět semaforovou abecedu pro komunikaci mezi sebou,“ dodává Janák.

Kromě zásad bezpečnosti chování se musel Janák připravovat stejně pečlivě na mimořádné situace a špatné počasí. „Jednou, když někde na oceánu řádil hurikán Bill, doneslo to k pobřeží obrovské vlny. Zakázali jsme vstup do vody, ale jako plavčíci jsme tam museli. Ráno na tréninku jsme zažívali až deseti metrové vlny na vlastní kůži. To abychom věděli, co vlastně zakazujeme,“ usmívá se student.

„Jednu holčičku jsem zachránil, když se dostala do ripu. To je proud, který míří na volné moře. Ale záchran jsem moc neměl. Dbali jsme totiž na prevenci,“ podotýká Janák. A právě prevence je hlavní povinností plavčíka. Nestačí pomáhat lidem, když se něco stane. Je třeba podobným věcem předcházet. S prevencí souvisí i nutnost varovat lidi před proplouvajícími hejny malých kousavých rybek. Ty sice na člověka neútočí, ale pokud jsou zrovna na lovu, umí nepříjemně poranit. Ošetřování zkopnutých palců, popálenin od medúz a dalších drobných bolístek je pro „strážce pláže“ samozřejmostí.

„Je to hlavně o komunikaci s lidmi. Plavčík se s nimi musí bavit o počasí, mořském životě nebo konverzovat o tom, kolik je hodin,“ upřesňuje budoucí právník.

Mimo pracovní náplň se pobřežní hlídky účastní i závodů plavčíků. „My jsme se zúčastnili asi čtyř závodů. Na začátku sezony je kvalifikace na národní závody Spojených států, ale na to nejsme dost dobří. Účastníme se hlavně kvůli zkušenosti.“

Práce plavčíka v sobě zahrnuje věci, které se v televizi neobjevují. Dohlížení na zdánlivé maličkosti je základním kamenem profese, ale také pořádným náporem na psychiku. „I když jsme byli hodně pod tlakem, rozhodně bych neměnil. Tahle zkušenost se penězi vyčíslit nedá,“ uzavírá již ostřílený plavčík, Michal Janák.

Iveta Barabášová