V Brně se nachází spousta milovníků literatury i autorů, kteří svá díla zatím ukrývají před světem. Právě tyto jedince by mohla zajímat akce zvaná Píšete do šuplíku?, zkráceně Šuplík. O co se jedná?
Monika Procházková je hlavní organizátorka pravidelné akce zvané Píšete do šuplíku?. Ta se mimo jiné snaží pomoci dosud neznámým autorům prorazit na veřejnosti. Na své si ale přijdou i skromnější autoři, kteří by jen rádi znali názor na svou tvorbu nebo se scházeli s podobně zaměřenými lidmi. O tom, kde se vůbec Šuplík zval a jaké potíže i úspěchy ho potkaly, jsme promluvili právě s Monikou Procházkovou.
Co je to vlastně Šuplík?
Šuplík je prostor pro všechny, kteří někdy něco psali a pak to schovali do šuplíku. Koná se každý měsíc v klubu Leitnerova neboli Leitnerka. Šuplík nemá téma, člověk může přijít s čímkoliv, co uzná za vhodné. Ať už je to poezie, próza nebo písničky. Lidé se mohou jen přijít podívat a třeba si rozmyslet, jestli se příště osmělí a také něco přečtou.
Odkdy Šuplík funguje?
Přesné datum vzniku nikdo nezná. Tak nějak živelně se na Leitnerce v polovině 90. let sešli básníci a vznikla z toho organizovaná akce, která od té doby kontinuálně funguje.
Šuplík je tedy přímo spojen s Leitnerkou?
Ano. Tady to začalo a zatím i pokračuje. Šuplík přežívá hlavně díky altruismu Leitnerky. Je to nevýdělečný pořad, kterým se Leitnerka snaží autory podpořit. Ráda bych zdůraznila jejich úžasný přístup a poděkovala za pomoc a podporu.
Od letošního roku je Šuplík v „novém kabátě“. Proč byla potřeba změna?
Dlouhé roky se Šuplík odehrával na pódiu a autoři mluvili na mikrofon. A pak to postupně upadlo. Stal se z něj uzavřený klub lidí, kteří se mezi sebou znají a jednou za měsíc se sejdou a něco si přečtou. Proto jsme chtěli, aby se nějak oživil. Nic se však nestalo, pořád to byl uzavřený klub. Až Jiří Šebela, který dříve Šuplík vedl, přestal stíhat kvůli pracovnímu vytížení a chtěl Šuplík ukončit. Rozhodli jsme se převzít organizaci. V prosinci 2012 byl poslední Šuplík, v lednu a únoru jsme vyhlásili pauzu.
Nakonec se ho ale podařilo zachránit.
Ano. Během pauzy jsem vytvořila pro Šuplík webové stránky a nový design letáčků - podporu pro komunikaci s lidmi. Sepsala jsem koncepci Šuplíku, jak bychom si představovali, aby fungoval a co může lidem nabídnout. Teď v březnu je první Šuplík „v novém kabátě“. Samozřejmě počítáme s tím, že chvilku potrvá, než se o něm veřejnost dozví. Pokud nový Šuplík nebude mít úspěch, bude mě to mrzet, protože má na Leitnerce dlouhodobou tradici. Náš plán je přilákat co nejvíce lidí, abychom se mohli znovu přesunout na pódium. A aby si šuplíkáři vyzkoušeli, jaké je to mluvit do mikrofonu a nevidět pořádně do obecenstva.
Na co chcete nové zájemce přilákat?
Jedním z lákadel může být host, který se objeví každý druhý měsíc v Šuplíku. V dubnu bude naším hostem Jan Opatřil s jeho hororovými povídkami. V červnu nás navštíví svérázná básnířka a výtvarnice. O prázdninách bude přestávka, začínat budeme v září. Pokud se v říjnu dohodneme na termínu, mohl by nás navštívit Jiří Dědeček. A v prosinci mám pro šuplíkáře překvapení. Ale to si nechám jako zálohu. Přilákat více šuplíkářů je jen jedna část „nového kabátu“.
Co dále můžete „šuplíkářům“ nabídnout?
Chtěla bych navázat spolupráci s nakladatelstvím Větrné mlýny. V oblasti zviditelňovaní ne úplně známých autorů je v Brně asi nejlepší variantou. Podílí se na Měsíci autorského čtení nebo se věnuje novým autorům. Doufám, že by Šuplík mohl zaujmout jako zdroj potenciálních zajímavých autorů, kteří by zapadali do edičního plánu. Myslím si, že pro autora je vydání díla to hlavní. Neznámý autor často ale neví, jak a kam se má obrátit. Jestli je jeho dílo vůbec dobré, jestli někoho zajímá. Šuplík je prostor, kde si člověk může vyzkoušet na vzorku literárních „neodborníků“, zda se dílo líbí či ne. V Brně existuje více takových akcí ,jako je Šuplík, které pomáhají autorům prezentovat svá díla.
Kde by mohli neznámí autoři shánět finance na vydání svého díla?
Existují tři varianty. Vydání na vlastní náklady, sehnání ochotného sponzora, anebo pokud se dílo hodně líbí, může jeho vydání zaplatit samotné nakladatelství. Pro autory je ale velmi těžké se k této variantě propracovat. Chce to trochu štěstí a kontaktů a hodně času a energie, než se člověk probojuje, a než přesvědčí někoho, aby se jím zabýval. Tento boj bych právě autorům chtěla usnadnit díky Šuplíku a spolupráci s nakladatelstvím.
Už někdo z účastníků Šuplíku vydal své dílo?
Šuplíku se účastnili různí autoři, i známější, kteří svá díla vydali. Ale nejsem si jistá, jestli zásluhou Šuplíku. Hodně z nich vydalo básně vlastním nákladem, někteří měli větší štěstí a spolupracují s nakladatelstvími. To je ale něco, co bych chtěla změnit právě díky spolupráci s Větrnými mlýny.
Říkala jste, že v Brně probíhají podobné akce. Jaké například?
Například Pokuk. Je to také literární záležitost, ale v odlehčenější poloze. Jedná se spíš o literární kabaret. Koná se každý měsíc v salónku restaurace Diana a moderují ho Petr Moučka a Ondřej Zahradníček. Vždy je nějaké téma - například v březnu je „Stejně letos jako loni slaví kantoři a Soni“.
Monika Procházková se narodila v Brně v roce 1982. Studovala obchodní školu a pak češtinu a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, ale nedostudovala. Nyní pracuje jako obchodní zástupce firmy, která se zabývá značením a identifikací zboží. Literatuře se věnuje nejen organizováním Šuplíku, ale i sama píše.
Více aktuálních událostí především z Brna najdete ZDE.
autor: Radka Kůřilová
