Peču, pečeš, pečeme

Kvásek, chlebová poradna, kvásková mapa. Pročítám články na internetu a nestačím se divit, kde se všichni ti nadšenci do pečení domácího chleba najednou vzali. Vyměňují si recepty i kvásek, food blogeři dávají rady a fotí své nejnovější výtvory.

Čerstvý chleba s máslem je mou oblíbenou snídaní, jenže chleba ze supermarketu prostě často nebývá tím, co bych si představovala. Myšlenka na domácí voňavý chleba mě lákala, ale měla jsem strach. Založení a hlavně udržování kvásku vypadalo jako hotová věda. Mou nerozhodnost ukončil táta, když se jednou vrátil z práce s malou skleničkou a se slovy tak, tady to máš, ale do týdne s tím musíš něco udělat – mi slavnostně předal můj první kvásek. Zjistil totiž, že se kvásek rozdává i u nich na úřadě. 

V kuchyni jsem začátečník, který se drží osvědčených receptů. Těstoviny, zapékané brambory a brokolice, základní omáčky a polévky, jeden druh buchty. Žádné velké experimenty ani zkušenosti. Vybírám si tedy recept na „Šumavu bez hnětení“, který jeden ze zakladatelů kváskové mapy, pan Cuketka, označuje za opravdu jednoduchý. „To se ještě uvidí,“ říkám si. 

Pokus první - den první 

Ke lžičce kvásku z ledničky přisypu mouku s vodou v poměru jedna ku jedné, promíchám a misku zakryji potravinářskou fólií. „Za dvanáct až šestnáct hodin se kvásek  nafoukne, zapaří fólii a na povrchu bude mít malinkaté dírky,“ píše se v receptu na jednoduché vedení kvásku od uživatelky s přezdívkou Maškrtnice. Nuže, odebírám se do postele, kvásek nechávám kváskem. Poradí si i bez mého dozoru. Hned ráno objevuji první problém pekařského začátečníka. Po pozornějším přečtení receptu od pana Cuketky zjišťuji, že těsto musí kynout již se solí, kmínem a směsí žitné a pšeničné mouky. Můj kvásek je sice omlazený, leč na Šumavu nepoužitelný. Smíchávám tentokrát už všechny ingredience a těsto opět nechávám kynout. „Proč to děláš znovu? Už jsi přece měla péct,“ říká táta, který přišel zkontrolovat mé úsilí. Jakmile zjistil, že se řídím jiným receptem, než tím, který mu poskytla dárkyně kvásku, urazil se a nechal mě v kuchyni samotnou. Po dalších dvanácti hodinách Cuketka radí těsto vyklopit na pomoučený vál. To se lehce řekne, ale hůř dělá. Těsto je velmi vláčné, a hlavně velmi lepivé. Po krátkém zápase se stěrkou je polovina těsta na vále, ale podstatná část zůstala nalepená na stěnách mísy. Nenechávám se tím ale vyvést z míry. Následuji recept, zakrývám hmotu igelitovým sáčkem a nechávám odpočívat. Jaká hloupost! Za dvacet minut se těsto rozvalilo po celé lince a samozřejmě se nalepilo na igelitový sáček! Zde si dovolím první radu: igelitové sáčky ne, ne a ne. Před oschnutím těsto ochrání i přikrytí velkou mísou nebo hrncem. 

 Ze zbylého těsta uválím bochánek a vkládám do mísy vyložené pečícím papírem a vysypané moukou. Profesionálové používají speciální ošatku z pedigu. Já ji ale (zatím) nevlastním, a tak si musím vystačit s touto alternativou. Chleba by měl kynout do půlnoci. To by ale nebyly pravé začátky, abych v jedenáct nezjistila, že někdo (asi nějaký šotek Nepřejícník) nechal v kuchyni otevřené okno. Všichni členové domácnosti zničehonic ztratili paměť, a tváří se, že snad ani v kuchyni okno nemáme. Je jasné, že můj první bochník do hodiny svůj objem dvojnásobně nezvětší. „Hodinu sem, hodinu tam. Tomu chlebu to nemůže uškodit. Běž si lehnout a upečeš to ráno,“ radí mi horlivě oba rodiče. Vidina spánku je natolik lákavá, a já natolik unavená, že mě vůbec nenapadne, že rodiče májí přesně takové zkušenosti s pečením chleba jako já. Tedy nulové.

Pokus první - den druhý

Ráno na mě v míse čeká podivná rozteklá hmota. „Proč jsem je jen poslechla a chodila spát,“ ptám se sama sebe, když mlátím hlavou do zdi. Dlouhé minuty proklínám sebe a svůj hloupý nápad s pečením vůbec začínat, chytráky food blogery, a všechny ty, kteří se na facebooku chlubí fotkami svých překrásných podařených chlebů. Pak se ale seberu, seškrábnu těsto do rozpáleného hrnce a dám ho péct. Svůj první bochník si pak fotím maximálně pro výstrahu. Jako kámen tvrdý a velice kyselý chleba letí ihned po rodinné ochutnávce do koše. „Podruhé se ti to už určitě povede,“ uklidňuje mě maminka.

Zde druhá rada začátečníka: časy kynutí uvedené v receptech nejsou jen orientační. Jak píše na blogu Maškrtnice – kyne-li bochník příliš dlouho, stává se překvašeným. A nepoživatelným. Ověřeno.

Pokus druhý – neříkej hop, dokud jsi neupekl.

Poučena z předchozích chyb zadělávám na druhý chleba v noci, aby mi pečení vycházelo na druhý den v poledne. Postupuji přesně podle receptu, těsto nemám už tolik řídké a tentokrát je i dostatečně osolené. Z kuchyně vykazuji všechny rozumbrady, kteří by mi snad chtěli do pečení mluvit. Všechno jde hladce. Bochník se v misce krásně rozvalil. Kyne a Kyne. 

Do rozpáleného hrnce jde vyklopit raz dva. Po deseti minutách podle pokynů pana Cuketky sundávám poklici a budík nařizuji na dalších pětadvacet minut. Odbíhám stáhnout fotografie ze svého prvního podařeného pečení.

Jenže… Neříkej hop, dokud jsi neupekl. Bytem to silně zavoní, a já se přesvědčuji, že čas pečení je naopak velmi orientační. Pětadvacet minut od sundání poklice bylo příliš. Nebo byla vysoká teplota. Utěšuje mě, že ačkoliv byla kůrka naprosto černá, do večera z chleba zbyly dva krajíce. Rodina se o něj téměř poprala. Chuť měl chleba dobrou. Nesouhlasím ale s tvrzením, že spálené je na krásu, a chci se pokusit o další, lepší, nespálený. 

Bochník třetí, konečně povedený

Do třetice všeho dobrého! S pocitem zkušeného pekaře zadělávám těsto a těším se na druhý den. Tentokrát si troubu pohlídám, aby mé pracné dílo nezkazila. Ráno zpracovávám bochník, který krásně vykyne. Zlehka ho nahoře několikrát naříznu a s naprostou lehkostí bochník umístím doprostřed litinového hrnce, přiklopím poklicí a vrazím do trouby. Tentokrát konečně bez jediné spáleniny. To ten trénink. V polovině pečení sundávám poklici, a pro větší lesk kůrku potírám vodou. To mi mezi dveřmi kuchyně poradil táta. Stále ho asi mrzí, že se neřídím tím "jeho" receptem. Za dalších pár minut vyndávám chleba z trouby, má krásnou barvu a báječně voní. Nevydržím to a zakrojím patku ještě horkou.Namažu máslem a posypu čerstvou pažitkou. Chutná dokonale, domácky, opravdově. Asi jsem chlebovému boomu propadla taky. Zítra zadělávám znovu, tentokrát na chleba pětizrnný. A koupím si ošatku. 

Kvásková mapa zde.

Autor: Adéla Hájková