Osminohá stvoření budí v lidech hrůzu i potěšení

Většina lidí bere pavouky jen jako požírače otravných much. Existují však i extrémy. Existují i lidé, ve kterých tato zvířata vzbuzují krajní odpor. Jiní je naopak zbožňují.

Arachnofobii neboli panickou hrůzu z pavouků doprovázenou úzkostí zná Jana Hořejší důvěrně. „Odmalička jsem pavouky nenáviděla,“ popisuje počátky svého problému. „Na chalupě jsme mívali venkovní latrínu. Nebyla jsem schopná tam jít, dokud někdo nešel se mnou a všechny pavouky napřed neodstranil. Raději bych se bývala počůrala, než se přiblížit k těm ohavným nohatým potvorám.“

Pocity hrůzy se Jany zmocňovaly pokaždé, když uviděla pavouka. Nezáleželo na tom, jak byl velký nebo jak dlouhé měl nohy. „Paniku ve mě vyvolávalo všechno, co mělo osm noh. S přibývajícím věkem se chorobný strach stupňoval. Později už mi stačilo vidět pavouka jen na obrázku a začala jsem se třást. Nechtěla jsem to dopracovat do situace, kdy nechtěně sáhnu do pavučiny a klepne mě z toho. Proto jsem se obrátila na psycholožku a podstoupila terapii. Teď už zvládnu koštětem pavouka z nežádoucích míst dostat sama,“ směje se. Fobie všeho druhu jsou poměrně závažné psychické poruchy, jejich léčba je zdlouhavá a vyžaduje trpělivost. Arachnofobií trpí podle průzkumů tři a půl procenta populace a více náchylné jsou k ni ženy. Psychologové využívají k léčbě fobií mnoha metod. Nejčastější bývá vystavení pacienta  problémovému předmětu nebo problémové situaci pod dohledem psychoterapeuta.

Jsou však i lidé, kteří pavouky zbožňují a chtějí se jimi obklopovat. Arachnomaniaci si nechávají chlupaté jedovaté sklípkany procházet po dlani a terária s nimi si v domácnosti umisťují i na záchod či do koupelny. „Svého prvního pavouka, Brachypelmu smithi, jsem si pořídil v patnácti. Čím víc rodiče nadávali, tím víc jsem tomu propadal a pořizoval si další a další,“ říká chovatel exotických zvířat Tomáš Drápal.

Dnes má Drápal dohromady asi sto padesát pavouků. Šedesát z nich je jedovatých. „Mezi nimi mám i nejjedovatějšího pavouka světa, Atrax robustus, který žije v Austrálii,“ popisuje. Kromě sklípkanů Drápal chová i jedovaté hady. „Zatím jsem si troufnul pouze na zmiji rohatou, ale chystám se pořídit si i jedovatější druhy.“ Podle slov chovatele se rozhodně nejedná o finančně nenáročného koníčka. „Zvláště u hadů jsou ceny vysoké. Za vzácné druhy se platí desetitisíce i statisíce korun. Navíc jsem si musel pořídit zvláštní byt, abych to všechno měl kam dávat,“ uzavírá s úsměvem.

Martina Vyroubalová