Osmatřicetiletý student: Po Austrálii se chci podívat do Kanady

Jaké to je vyrazit v osmatřiceti letech na studijní pobyt do Austrálie? Proč se vlastně vydat studovat až takhle pozdě? I na takové otázky odpovídal Aleš Matoušek, fotograf, cestovatel a student v jedné osobě.

Proč jste se rozhodl odjet na studijní pobyt právě teď a ne již někdy dříve?

Neměl jsem odvahu, finanční zabezpečení a možná ani tolik zkušeností z praxe. Navíc mě v souvislosti s krizí lákala možnost získat někde mimo Česko pracovní pozici, která by mi vyhovovala.

Podle čeho jste vybíral kam jet? Proč jste vybral zrovna Austrálii?

Je to úplně odlišná země než Česká republika nebo jiné státy v Evropě. Láká mě exotika a v mém případě i možnosti fotografování. Navíc je Austrálie daleko, a tím pádem doufám, že mám menší šance potkat česky mluvící lidi, což mi pomůže naučit se anglicky. I když jsem při konečném vyjednávání podmínek cesty zjistil, že se mnou letí další tři Češi (zatváří se smutně).

Kolik peněz vás stál tento pobyt ještě před odletem?

Necelých sto padesát tisíc. V této částce je obsažena letenka do Austrálie, školné, jídlo a měsíc bydlení v rodině. Pak už si budu muset najít vlastní ubytování a samozřejmě práci, abych ho měl z čeho zaplatit.

Je nutné vyřídit před odjezdem nějaké dokumenty, například očkování?

Do Austrálie očkování potřeba není. Sami se pak ptají, zda cestující prodělal určité nemoci, jako je tuberkulóza a tak podobně. Zajímají se o dřívější pobyty v rizikových lokalitách, například Afrika a jižní Asie, kde je očkování potřeba. Chrání si své prostředí.  V jedné z otázek před samotným letem je, jestli nemáte v zavazadlovém prostoru zašpiněné boty od hlíny kvůli kontaminaci. Australané jsou velmi opatrní (přikyvuje).

Jak se (ne)těšíte na cestu?

Cesta bude určitě dlouhá. Jen do Jižní Koreje poletíme dvacet hodin, pak by měla následovat pětihodinové volno a dalších pět hodin ve vzduchu směr Austrálie. Snad to bude utíkat rychle a trochu se vyspím. Strach nemám, ale je to hodně daleko. Doufám, že nebudou žádné komplikace.
Jak dlouho bude trvat samotné studium?

Půl roku studia se rozdělí na dva, jeden a tři měsíce, mezi kterými budou probíhat „work holliday.“ Tedy čas pro práci, která by mi měla dát potřebné praktické zkušenosti. Škola vás všechno nenaučí, praxe je školou života. Celý pobyt pak bude trvat jedenáct měsíců.

Co očekáváte, že touto cestou získáte?

Znalost angličtiny, možnost najít snadněji zaměstnání v nějakém zajímavém oboru. Třeba něco, s čím se v Česku nesetkáte. Bavil by mě instruktor potápění, nebo podobná práce související s mořem.

Jak dlouho pak ještě plánujete zůstat v Austrálii?

Pokud vše půjde tak, jak si představuji, chtěl bych využít ještě možnosti změnit studijní vízum na tříměsíční turistické vízum. Takže bych se mohl věnovat jenom sobě ještě další tři měsíce po skončení školy. Snad se už domluvím natolik, abych mohl pracovat, fotit a bavit se.

Co potom? Chcete se vrátit, nebo cestovat dál?

Rád bych zavítal do Kanady. Je to krásná země s úžasnou přírodou a lidmi. Mám zde přátele, kteří mi, pokud se zlepší ekonomická situace, zajistí práci. Pokud by to nevyšlo u nich, nabízí se mi možnost kontaktovat IDIF (Institut digitální fotografie, zaměřuje se na osvětu v novém výtvarném umění digitální fotografie – pozn. red.) a pokusit se pracovat pro ně. Pořádají různá školení mimo jiné i v Kanadě. Určitě bych zde využil angličtinu, kterou se, doufám, naučím.

Takže fotit plánujete dál?

Samozřejmě, je to moje vášeň. Nikdy s tím nepřestanu, jako bych všechno viděl hledáčkem fotoaparátu.

Specializujete se nějak – krajina, portrét, architektura, abstrakce?

Postupem času utíkám od běžných záběrů krajiny a architektury spíše k abstrakci a hlavně street fotu a modelingu, fotografiím těla i portrétům.

Co považujete za svůj největší fotografický úspěch?

Všechny fotografie, které udělají jiným radost (usměje se).

Co považujete za svůj největší životní úspěch?

Myslím si, že žádný životní úspěch ještě za sebou nemám, a doufám, že jej někdy docílím. Určitě bych byl rád, kdyby vzešel z prostředí fotografie.

Čeho byste se nevzdal?

Určitě přátel, těch opravdových. I když teď to vypadá jako bych se jich vzdával, není tomu tak (říká smutně s očima sklopenýma do stolu). A určitě fotografování.

Šárka Vostrejžová