O zlém chlapci z pískoviště

Varování: Text tohoto článku by vás mohl učinit nešťastnými. Je totiž negativní. Negativně se v něm hovoří o negativitě. Také trochu o médiích. A o lidech. Ve skutečnosti hlavně o nich.

Určitě ho znáte. Zlého chlapce. Toho, který vám soustavně na pískovišti rozkopával bábovičky. 

Pro mě jsou takovým zlým chlapcem média. Tuze rád bych žil s představou, jak je na té naší Zemi krásné býti. Chci se té ideje držet. Jenomže média? Ta vždycky přijdou, a nějakou lidskou odporností mi moji představu rozkopou. Přesně jako ten zlý chlapeček z pískoviště. 

Vrtá mi hlavou, proč je v žebříčku takzvaných zpravodajských hodnot negativita stavěna tak vysoko. Ano, znám ten základní důvod – tedy, že negativita čtenáře/diváka/posluchače zkrátka přitahuje. Ale proč, musím se tázat? Snad hledá v médiích naději, že na tom není tak špatně? Děsí se utrpení jiných, aby si mohl spokojeně říct: „Ještě, že žiju tady“? Pokud je tomu tak, a publikum se sledováním neštěstí jiných utěšuje o vlastním osudu, pak tu cítím cosi velmi shnilého. Co je tak lákavého na zmaru a neštěstí?  A co o nás vypovídá naše záliba v nich?

Ale co když ne? Co když naopak lidé chtějí potrápit své svědomí, protože mají pocit, že si, ač nezaslouženě, žijí příliš dobře. Bylo by to tak lepší? Spíš ne, musím soudit, neboť takový masochismus též nemůže vést jinam, než do záhuby.

Připouštím argument, že některé špatné zprávy mohou sloužit jako varování nebo jako poučení, ne však zdaleka všechny a ty nejohavnější novinky ze všech nejméně. Člověk, který se chce všeobjímající negativitě vyhnout, aby se uchýlil do hájemství reklamy a mediálních obsahů public relations, kde čekají povětšinou spíše dobré zprávy. Jenomže tak nějak pokřivené.

Žít jenom z televize či tisku, musel bych si myslet, že lidstvo již dávno zhynulo pod tím přívalem katastrof, rasových nepokojů, brutálních násilníků a rozkradených bilionů. Jenomže realita, které se můžeme dotknout, není tak černá jako ta mediální.

Já toho nechci mnoho, vážně ne. Přál bych si jenom, aby si novináři někdy s Monty Pythony směle zazpívali Always look on the bright sight of life. Pak by snad, konečně, nechali moje bábovičky na pokoji.

Článek v audio podobě naleznete zde.

David Rozsíval