Nic víc než divadlo, to je Buranteatr

Nakupujete-li někdy v knihkupectví Knihy Dobrovský, možná nevíte, co se nachází přímo pod střechou této budovy. Černo-oranžovou variaci charakteristickou pro Buranteatr spatříte, když vejdete do malých dveří v druhém patře a ocitnete se v malém předsálí. Z něj je to jen pár kroků na scénu divadla, které tu našlo svůj stálý domov od listopadu minulého roku. Usídlili se zde po bloudění Olomoucí, HaDivadlem, Zbrojovkou a dalšími scénami.

Zetel - nejen umelecký šéf, ale také i herecFoto: www.buran.cx

Soubor, který je tvořen především absolventy Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, je „multifunkční“. Všichni tady dělají všechno – od herectví přes kostýmy až po režii. Burantatr je možností pro herce zahrát si něco, co by si jinde nezahráli – prosté, avšak mnohovrstevnaté divadlo.

Jednou z hlavních postav Buranteatru, je Zetel, umělecký šéf divadla, který představil toto netradiční divadlo v centru Brna.

Se Zetelem jako uměleckým šéfem

Jak vznikl název divadla Buranteatr?

Je to hrozně jednoduché. Poté, co jsme odešli z HaDivadla, protože jsem se nedohodli s tehdejším vedením, jsem založil agenturu s názvem Buran. Sdružovala produkční činnosti a divadlo tvořilo jednu část.. Název Buran, neodkazuje ke křupanství, ale spíše k nějaké naštvanosti. Já jsem byl tehdy naštvaný, že nám to nevyšlo v tom HaDivadle, že nás nikdo nechce. Dneska je to spíš úsměvná historka, mě se ten název líbí a všem se to dobře pamatuje.

Buranteatr se prezentujete jako divadlo an sich, co to znamená?

Je to taková zkomolenina z němčiny. Volně  bych to přeložil do češtiny jako nic víc než divadlo. My jsme nikdy neměli žádné umělecké programy, prostě jsme dělali divadlo a držíme to dál.

Buranteatr se nesoustřeďuje pouze na divadelní inscenace, produkujete i vedlejší činnost, můžete ji nějak přiblížit?

Tím, že nám vypadly tento rok granty z ministerstva kultury, tak jsme přemýšleli, čím bychom si přivydělávali. Vymysleli jsme kurz, který jsme sestavili podle knížky našeho kamaráda Tomáše Baránka. Ten napsal knihu Jak sbalit ženu, což je poměrně úspěšná příručka technologie lovu. Tomáš vede kurz jako lektor a my mu děláme asistenty a herečky figurantky, na kterých si to ti chlapci zkouší. Hezky to přispívá do kasy a zároveň je to zábava pro nás, a pro ty lidi to má smysl. Je to seriózní seminář, který může spoustě lidí pomoci někoho si najít. Pro lidi, kteří neměli štěstí. Zároveň s tím vznikla idea, že by Tomáš pro nás mohl napsat stejnojmennou hru – Jak sbalit ženu.

Se Zetelem jako hercem

V úterý 29. září se konalo jedno z představení Buranteatr, Sexuální perverze v Chicagu, současného amerického autora Davida Mameta. To, co si odnesl každý návštěvník divadla bylo zjištění či možná potvrzení, že muži se na ženách nedívají než jen na „kozy a zadek“.  Zetel, jako Bernard, přiblížil „porodní bolesti“ této inscenace. Svižné dialogy mezi Dannym a Berniem, střet dvou světů mužského a ženského, ale i uvnitř těchto jednotlivých světů, se prolíná celou inscenací.

Hra měla premiéru v prosinci 2006, pamatujete si ještě, jak inscenace vznikala?

Na to si vzpomínám velmi dobře. Vznikala ještě v podmínkách, kdy jsem neměli vlastní prostor a museli jsme zkoušet, tak různě, na divoko. Zkoušeli jsme v brněnské zbrojovce a premiéra byla v prosinci, takže v těch skladištích byla hrozná zima. Měli jsme tam sklad a vozili rekvizity na každé představení zvlášť – všechno rozebrat, naložit a dovést zpátky. Bylo to dost komplikované. Inscenace vznikala složitě i umělecky, protože tehdy to dělal jako prvotinu Petr Jarčevský, který je herec a ne režisér.

Změnila se nějak inscenace v průběhu těch tří let?

Změnila se hodně. Museli jsme přeobsadit herečku v roli Joan a to bylo složité. Ke změnám dochází i tehdy, když se hraje v různých prostorech a to se pak vyvíjí přirozeně. Já se texty neučím, ani si je nepamatuji, takže je to tak, jak to vyjde.

Využíváte teda v Sexuální perverzi improvizaci?

Zejména ve scénách s kolegou Jarkem Matějkou, tam se to hodně mění. Jinak se to drží poměrně přesně.

Motto inscenace je: Hořká komedie o tom největším riziku - o lásce.

Co považujete za větší riziko, divadlo nebo lásku?

Myslím si, že divadlo není žádný riziko, to je pohoda. Blbé by bylo, kdybychom do toho vrazili spoustu peněz, o kterých bychom si mysleli, že je dostaneme zpátky. My jsme do toho ale vrazily peníze, o kterých jsme věděli, že už je nikdy neuvidíme. Láska je.. pro mě těžko říct, já jsem se čerstvě oženil. Divadlo je ale menší riziko. Prostě se zavře a budeme chodit na pivo jinam.

                                                                                                                               Romana Matuštíková