Víta Škracha myšlenka vydat se na kole do Švýcarska napadla o zkouškovém období při studiu ve školní knihovně. Cestu, na cestě urazil přes osmnáct set kilometrů.
Vše absolvoval sám a bez GPS navigace, zvládl také navštívit pět zemí. V cyklistickém sedle nakonec strávil šestnáct dní, ale jak sám říká, ničeho nelituje a doufá, že něco podobného bude moci v příštích letech zopakovat.
Vít Škrach měl vždy rád hory a jízdu na kole. Při vytváření plánů na loňské léto se tedy rozhodl tyto dvě věci spojit. „O zkouškovém období jsem přemýšlel, co budu dělat ve druhé polovině července a napadlo mě, že bych mohl vyrazit do Švýcarska,“ přibližuje začátky cyklo-výletu jednadvacetiletý student Univerzity Palackého v Olomouci. Už na začátku plánování byl smířený s tím, že pojede sám. „Tušil jsem, že není moc lidí, které by lákalo šlapat na kole dva týdny v kopcích,“ vysvětluje. Přípravy Škrach nepodceňoval, ale ani nepřeháněl – trekové kolo dal před cestou do servisu a nakoupil si speciální kraťasy pro cyklistiku. „Nejtěžší bylo se sbalit. Když jsem do cyklobrašen dal zásoby jídla, stan, spacák, karimatku a vařič, tak mi příliš místa na oblečení nezbylo. Ale zvládl jsem to,“ podotýká s úsměvem.
Škrachovým cílem bylo navštívit Švýcarsko. Kdyby ale vyrazil z České republiky, trvala by mu cesta příliš dlouho. Své putování tedy začal v Mnichově, kam se i s kolem dopravil vlakem. První den urazil přes sto kilometrů. Když se večer u mapy na cyklostezce rozhodoval, kde složí hlavu, oslovil ho cizinec, který mu nabídl nocleh u něho doma. „Na tohle nikdy nezapomenu. Ten úplně cizí chlap mě nechal nejenom u sebe přespat, ale také mi udělal večeři a druhý den mi poradil, kam se vydat dál,“ vzpomíná nadšeně Vít Škrach.
Následující dny strávil jednadvacetiletý student cestováním po Německu, kde navštívil například hrad Neuschwanstein či Bodamské jezero. Přejel Lichtenštejnsko a dostal se až do Švýcarska. Zde však zjistil, že jeho doma vytisknuté mapy nejsou zrovna přesné. „Jednou jsem špatně odbočil a ocitl jsem se úplně jinde, než jsem plánoval. Musel jsem tedy v knihkupectví koupit pořádnou mapu,“ svěřil se. Ve Švýcarsku obdivoval především tamější přírodu, ale neodolal také proslulé místní čokoládě. „Pár kusů jsem dovezl i domů, ale celkově jsem to se suvenýry nemohl moc přehánět, protože jsem byl limitován omezeným zavazadlovým prostorem,“ řekl a dodal, že ochutnal také pravé alpské mléko.
Osmý den, tedy v polovině putování, přišla krize. „Sjížděl jsem z vysoko položeného horského sedla, byla neskutečná zima, pršelo, já jsem byl promočený na kost a ruce jsem prakticky necítil. To byla jediná chvíle, kdy jsem si říkal, proč jsem radši nezůstal doma,“ přibližuje kritický den olomoucký cestovatel. Následující dny už byly klidnější, a tak se ten desátý Škrach dostal až do Itálie, kde musel poprvé opravovat kolo. „Naštěstí to byl pouze nosič, který jsem spravil za necelých patnáct minut, a mohl jsem jet dál,“ vrací se k příhodě student matematiky a geografie.
Jedenáctý den Škracha čekal výstup na poslední dvoutisícový vrchol jeho výletu. „Cesta nahoru mi trvala asi tři hodiny. Necelé dva kilometry před cílem kolem mě v autě jela nějaká paní, která na mě troubila a ukazovala mi palec nahoru. Opodál dokonce zastavila, dala mi čokoládu, Fantu a popřála hodně sil. Co mě ale nejvíc dostalo, bylo, že na mě na vrcholu počkala a poblahopřála mi, že jsem to zvládl. To mě opravdu potěšilo,“ vzpomíná na jeden ze zážitků Škrach.
Po Itálii zamířil do Rakouska, kde navštívil například Innsbruck, Schladming nebo národní park Gesäuse. Napojil se na dunajskou stezku, která nevedla pouze podél stejnojmenné řeky, ale také vinohrady či sady jabloní nebo meruněk. Jak sám přiznává, cesta domů byla delší, než si představoval. „Když jsem pak v Rakousku uviděl ceduli Znojmo – osmnáct kilometrů, byl jsem nadšen,“ nezastírá nic. To mu dodalo sil. „Tam jsem sedl na vlak a po šestnácti dnech jsem se konečně dostal domů, kde jsem si dal horkou sprchu a pořádné jídlo,“ směje se.
Výlet, při kterém Vít Škrach ujel celkem 1843 kilometrů a navštívil pět zemí, je zážitkem, který mu zůstane v paměti celý život. Nabízí se tedy otázka, jestli plánuje něco podobného také příští rok. „Láká mě spoustu dalších věcí, takže na kolo pravděpodobně nebude čas. Ale v dalších letech bych chtěl něco obdobného zopakovat a vydat se zase jinam,“ uzavírá své povídání o dobrodružství cestovatel.
Více na www.munimedia.cz
Karolína Vysloužilová
