Nejnáročnější zkouškové jsem zažila ve Španělsku

Loni v lednu jsem celé dny ležela v obrovské hromadě španělsky psaných materiálů a propadala zoufalství.  A to jsem naštěstí nepatřila k těm, kteří zuřivě válčili s cizím jazykem. Nevěděla jsem, jakou zvolit strategii, co studovat nejdříve a na co se především zaměřit. Chodila jsem v prvním semestru jen na pět předmětů. Teď jich mám zapsaných třináct a období zkoušek mne nestresuje ani v nejmenším.

Školní semestr se nachýlil ke konci a v první polovině příštího týdne mě čekají tři zápočty. Od dvou z nich by mne vyhodili, kdybych je psala dnes, protože o té látce zatím nevím zhola nic. Přesto nepropadám panice. Proč bych taky měla? Ještě je čas doučit se požadovanou látku, a kdybych to náhodou nestihla, zůstanou mi další dva pokusy. V některých předmětech dostanu kredity pouze za průběžnou práci a ty nejtěžší zkoušky jsem si naplánovala až na leden a únor.

Ne všude si mohou studenti přijít ke zkouškám třikrát a rozložit je do šesti či sedmi týdnů, jako je tomu na většině univerzit v Česku. O tom jsem se přesvědčila na vlastní kůži loni při studijním pobytu na španělské univerzitě Cardenal Herrera Universitat (CEU) na okraji Valencie. Studenti museli stihnout všechny zkoušky za dva týdny ve druhé půlce ledna. Pokud se jim nějaká z nich nepodařila, mohli sice jít na jeden opravný termín, ale ten byl pro oba semestry na přelomu června a července.

Nechápu, kdo takový systém vymyslel. Nejenže to, co se studenti učí v prosinci a v lednu, ve velké míře do konce června zapomenou, ale ve stejném měsíci je také budou čekat zkoušky z druhého semestru. Rozhodně jsem se nechtěla ocitnout v podobné situaci. Někteří zahraniční studenti navíc byli ve Španělsku pouze od září do konce ledna a potřebovali svým domovským univerzitám odeslat konečné známky a ne čekat na druhý pokus několik měsíců.

U nás vyučující vypíšou několik termínů a studenti se k nim přihlašují. Někteří pedagogové nabízejí pouze minimální počet, tedy tři, jiní klidně deset. Na CEU měli studenti pevně dané termíny zkoušek na začátku prosince a nemohli ovlivnit jejich pořadí.  

Pobyt ve Španělsku byl dobrou zkušeností, ale jsem skutečně ráda za školní systém, který u nás máme. Učí podle mého názoru studenty osobní zodpovědnosti, kdy si sami musí rozvrhnout svůj čas a připravit se podle svého uvážení. Organizační schopnosti se jim budou hodit ještě mnohokrát.

Nemohu souhlasit s všeobecně přijímaným názorem, že účastníci zahraničních studijních pobytů získávají kredity zadarmo. Vždy záleží na jednotlivých univerzitách i konkrétních předmětech a vyučujících. Na CEU zkoušky opakovalo mnoho studentů z různých zemí, některým to podstatně zkomplikovalo život. Sama jsem na druhý pokus skládala zkoušku v jednom předmětu z druhého semestru. Problémy se nevyhnuly ani Španělům, zhruba čtvrtina z nich, ač se na závěrečné testy připravovala, se chystala alespoň na nějaký předmět v opravném termínu. Tito studenti platí za každý semestr téměř pět tisíc eur, proto ani představa, že na soukromých univerzitách jsou zkoušky jen formální záležitostí, není vždy přesná.

Kateřina Šafářová