Nehorázná pařba s neznámými kapelami

Zapadlý malý klub, dvě neznámé hudební skupiny, vstupné padesát korun a na ruku razítko opice. Včera večer lidé v Desertu zapařili, i když ani netušili, jak se která skupina jmenovala.

Skrznaskrz bavili celý sál, bohužel jen krátkou dobu. Foto: Dana Kopecká

Dřevěné dveře a nad nimi nápis Desert. Dnes tu hrají dvě, pro většinu lidí neznámé, skupiny. Sanitka a Skrznaskrz. Pozvánka slibuje zábavu především pro punkové milovníky veselé hudby. Desert je malinký klub, kdo to tam nezná, musí dlouho přemýšlet, kdeže vůbec budou kapely hrát. Pak najde místnůstku s pódiem. Tam před půl devátou vše propuká.

Na scénu vstupuje Sanitka. „Jeee, oni vůbec nejsou mladý," zašumí překvapeně z publika. Věkový průměr hudebníků může být asi čtyřicet let, skoro všem v hledišti by mohli dělat otce. Na škodu to ale není, paří jako za mlada. Sálem se rozezní veselé tóny a diváci se začínají vlnit do rytmu. „Vy pořádně netančíte," zlobí se po první písničce zpěvák Sanitky. Nabídkou cédéčka se k tančení snaží vyburcovat asi čtyřicítku lidí, která na jejich koncert přišla. Dva muži se zvedají a opouští sál. „No, někteří odcházejí, když slyší o našem cédé," vtipkuje zpěvák. Nenechá se odradit a dál to na pódiu rozjíždí. Kroutí se, předvádí zvláštní taneční kreace, při sólu saxofonisty se odchází napít piva. Cestou dává pusu kytaristovi, po pár locích mu jich ještě několik přidá. Pak přibíhá k mikrofonu a řve do něj opravdu duchaplný text. „Tak se mi směj, nebo mi dej," užívá si své vystoupení.

Z našich písniček vám možná hrábne

Posluchače nenechávají rytmy připomínající skáčko klidné, takže se po chvíli zbavují ostychu a tančí. Každá tvář je vyzdobena širokým úsměvem. „Netušila jsem, že budou tak dobrý. Vůbec se mi sem nechtělo, ale teď svého rozhodnutí ani trochu nelituju," prohodí studentka Monika Nováková. A Sanitka se rozjíždí. „Hrabe vám? Po týhle písničce bude," zubí se na ostatní zpěvák. Sbíhá z pódia mezi publikum a nyní dokonce diriguje kapelu. Viditelně ho to baví. Stejně jako všechny, kteří přišli. Po třičtvrtě hodině ale končí. Kvůli nedostatku času musí dát prostor další skupině. „Poslední píseň. Víc jich neumíme, takže bysme museli improvizovat," loučí se kapela Sanitka. Ani pískot, tleskání a uši rvoucí řev je nedonutí přidat. Čas je neúprosný.

Než publikum stačí vychladnout, Skrznaskrz spustí další nářez

Neuběhne ani deset minut a Skrznaskrz začínají svůj koncert. Jejich styl je zvláštní, něco jako rock-dance, ale jak uvádějí pořadatelé na pozvánce, boří hranice hudebních stylů. Diváci už jsou naladěni od Sanitky, takže odkládají svá piva a dávají se do tance. Tentokrát je osazenstvo pódia o něco mladší. A opět buší do svých nástrojů jako o život, vyžívají se ve svých textech a všem kolem posílají skvělou náladu. Po desáté hodině končí. Kvůli nočnímu klidu. Nikomu se to nelíbí, ale bohužel s nařízením nic nenadělají.

Koncerty byly lepší než Shakespeare

Podle návštěvnice Veroniky Konečné byly oba koncerty v pohodě. „Původně jsme s kamarádkou šly do Janáčkova divadla na Macbetha, ale po polovině jsme se odporoučely. Procházely jsme kolem Desertu a tóny nás vtáhly dovnitř, takže jsme si zbytek divadla odtancovaly tady," směje se Konečná. I ostatní si obě vystoupení chválí včetně hudebníků. „Koncert se povedl, ale byl krátkej. Ani nevadilo, že nebylo tolik lidí, ono je kolikrát vystupovat v malých prostorech lepší," hodnotí trumpetista Skrznaskrz Milan Komosný. Vtom k němu přichází jeho známý. „Sices hrál blbě, ale bylo to dobrý," poplácá ho po zádech. Má pravdu, profesionální koncerty návštěvníci neviděli, ale zábava to byla dokonalá.

 Dana Kopecká