Nebaví vás uklízet? Studujte dvě školy

Je nás už mnoho, přesto se neustále setkáváme s nepochopením a soucitnými pohledy. Život studentů, kteří studují dvě školy, se ostatním musí jevit jako život plný odříkání, stresu, bezesných nocí a nekonečných hodin ve škole či knihovně. Je to sice obrázek do jisté míry pravdivý, tento stav však s sebou přináší i řadu výhod. Zapomeňte na fráze o větším uplatnění na trhu práce či konkurenční výhodě. Mně osobně zajistilo studium druhé vysoké školy mnohem jednodušší a pohodlnější život.

Rozhodnutí přidat ke dvouoborovému studiu žurnalistiky a mezinárodních vztahů ještě práva, bylo do velké míry motivované strachem. Ačkoliv řeči o zbytečnosti humanitních oborů beru s rezervou, v kombinaci s nedostatkem sebedůvěry dokáží v mysli mladé studentky s nejistou představou o budoucnosti napáchat víc než dost. Když jsem držela v rukou dopis o přijetí na právnickou fakultu, bylo mi nad slunce jasné, že se vydávám na strastiplnou cestu. Dnes bych ji nazvala spíše rozporuplnou. Dvojnásobek práce ve škole je totiž vykompenzován úbytkem starostí v osobním životě.

Stane se z vás privilegovaná osoba, a to především v očích těch nejbližších. Rodiče často mívají pocit, že jejich děti jsou výjimečné. Není lepší způsob, jak ho podpořit. Studujete-li dvě školy, už se za vás skoro vůbec nestydí. Drobné nedostatky  osobnosti jsou na konci úspěšného zkouškového zameteny pod koberec. Ten už nemusíte při občasných návštěvách domova vysávat. Jste zcela vyjmuti z něčeho tak povrchního jako je úklid. Vytvořila se kolem vás totiž  aura intelektuála. Ve skutečnosti jste jen prachsprostý alibista schovávající se za hory knih.

Svoje nesmírně náročné studium využijete i jako výmluvu pro přátele. Ačkoliv vás to nevýslovně mrzí, nemůžete dorazit na večerní akci, protože váš čeká několik článků, kterými se musíte prokousat. To, že žádnou práci nemáte a plánujete strávit večer sledováním uhozených seriálů, se nedozví. Když naopak máte chuť se opíjet několik dní v kuse, nikdo vás neodsuzuje – máte přeci právo si po těžkém dni vyčistit hlavu.

Přestože jste otrokem studijních povinností, cítíte se svobodně. Deadliny jsou denním chlebem, pro zachování duševního zdraví jste si k nim vytvořili neutrální vztah. Na oblíbené přemítání o budoucnosti není čas, stejně tak na prokrastinaci – ta ve vašem světě prostě neexistuje. Nesmí.

Možná se budete smát, až mě za pár měsíců potkáte v knihovně. S očima zalitýma krví, osmou kávou a rukama počmáranýma od zvýrazňovačů. Pomyslíte si, že už mě to také semlelo. Nedejte se zmást. Na zkouškové období jsou i ti nejvyrovnanější z nás krátcí.

Autor: Barbora Roubalová