Předmět branná výchova zmizel ze školních osnov před třiceti lety. Někteří poslanci ho ale zvažují znovu zavést.
Brno – Po vypuknutí války na Ukrajině se otevřela dlouho neprobíraná témata. Jedním z nich je i vzdělávání civilistů o obraně státu. Branná výchova zmizela z učebních osnov jako samostatný předmět v roce 1989, její prvky tehdejší vláda zařadila k učivu v dalších předmětech. „Praxe ukazuje, že se na ně většinou nedostane,“ vyjádřila se poslankyně Jana Berkovcová (ANO).
Se znovuzavedením branné výchovy souhlasí velká část oslovených poslanců hnutí ANO. „Děti dnes nemají ani základní představu, co by měly dělat v krizových situacích,“ zdůraznil Martin Kukla (ANO).
Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) uvedl, že se jeho strana nebrání znovuzavedení branné výchovy. „Musí jít ale o kvalitní a moderně pojatý systém, který nebude poplatný době před čtyřiceti lety. Nedává smysl ‚hrát si na vojáky‘,“ dodal. Podobný názor zastává i jeho spolustraník Jan Bartošek. „Myslím si, že pobíhání v plynových maskách nyní moc smysl nedává,“ řekl.
Ne všichni poslanci ale návrat předmětu považují za ideální. „Nejdříve bychom měli děti naučit, co dělat při požáru, při dopravní nehodě, když se s někým utrhne výtah. Válka a branná výchova je nadstavba nad tím,“ osvětlil poslanec a člen hnutí ANO Pavel Růžička.
Předmět branné výchovy není řešením situace ani pro poslance za Petra Letochy (STAN). Za Piráty se vyjádřil Martin Úlovec, který působí v poslaneckém klubu jako poradce a analytik pro oblast školství. „Určitě nechceme jít cestou nepromyšleného přidávání dalšího obsahu,“ uvedl.
Plné rozvrhy. Musela by se někam „šoupnout“
Často zmiňovaným problémem zavedení branné výchovy je časová dotace. „Když chceme někde přidat hodinu, musíme ji někde ubrat,“ připustila Berkovcová. Poslanec Pavel Klíma (TOP-09) zavedení nového předmětu odmítl. „Školní týden není nafukovací,“ zdůvodnil své rozhodnutí.
Podle poslance Milana Brázdila (ANO) není nutné zavádět samostatný předmět a brannou výchovu by spojil s tou tělesnou. „Myslím, že dneska probíhá tělocvik ve stylu: ‚tady máte balón, hrejte si‘,“ dodal. Zdeněk Kottner (SPD) by pak brannou výchovu spojil například s občanskou výchovou.
Někteří poslanci oponovali, že není třeba velké množství vyučovacích hodin. „Stačí dvě vyučovací hodiny měsíčně, ideálně spojené,“ uvedl Marek Novák (ANO). Karel Krejza (ODS) připomněl, že jeho strana v minulém volebním období prosazovala koncept branné výchovy na úkor povinné vojenské služby, se kterou nesouhlasí. „Osobně si nemyslím, že by branná výchova měla být předmětem, který se každý týden opakuje. Nicméně kdo bývá připraven, není překvapen,“ sdělil.
Moderní branná výchova. Určitě nový název
Poslanci, kteří s návratem předmětu souhlasí, často hned vzápětí dodávali, že by jej přejmenovali. „Nemělo by se to jmenovat branná výchova,“ řekl Milan Brázdil (ANO). Jan Bartošek (KDU-ČSL) připomněl, že název má negativní konotace. „Branná výchova je název zprofanovaný komunistickým režimem,“ zdůraznil. „Předmět by se mohl klidně jmenovat i jinak, třeba civilní ochrana,“ navrhuje Berkovcová (ANO).
Podle poslanců by se měly děti především naučit, jak se správně chovat v krizových situacích, jak poskytnout první pomoc, jak zavolat záchranné složky a správně je informovat o situaci. Někteří ale zdůrazňují, že by se měla zlepšit i fyzická zdatnost žáků a jejich schopnost poradit si o samotě v přírodě. Milan Brázdil (ANO) svou vizi branné výchovy přirovnal ke skautským kurzům. „Mladí lidé by se měli naučit orientovat v krajině, rozdělat oheň, být bez mobilu a naučit se poslouchat velení,“ nastínil.
Vladimír Zlínský (SPD) by uvítal, kdyby se žáci naučili i bojovat. „Obsahem by měla být střelecká příprava, orientace v terénu, zdravotnické minimum, ochrana před zbraněmi hromadného ničení, základy spojení, velitelské dovednosti a spolupráce v rámci vojenské jednotky,“ řekl.
Intenzivní krátkodobá výuka jako alternativa
Někteří poslanci navrhovali alternativy branné výchovy. Jan Bartošek (KDU-ČSL) by například zvážil zavedení kurzu. „Žáci čtvrtých až osmých tříd by povinně absolvovali kurz, při kterém by jim profesionálové vysvětlili, jak poskytovat první pomoc, jak se chovat při dopravní nehodě, ale třeba je také poučili o tom, kde jsou nebližší kryty,“ vysvětlil.
Patrik Nacher (ANO) by brannou výchovu v původní podobě nepodpořil. Dokáže si ale představit zavedení dvouměsíčního výcviku, kde by se žáci mohli vycvičit v základních dovednostech, jako je poskytnutí první pomoci, sebeobrana či práce se zbraní. „Nejsem pro žádné revoluční změny, třeba bychom vrátili brannou povinnost a za dvacet let ji zase zrušili,“ řekl.
Současná „branná výchova.“ Vzdělávací stanoviště a ukázky vojáků
V roce 2013 začal projekt Přípravy občanů k obraně státu (POKOS), jehož cílem je vzdělávat žáky i širokou veřejnost. Zahrnuje zejména zdravotnickou přípravu, přípravu k civilní obraně, zájmovou činnost s technickým a sportovním zaměřením, přípravu obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci a další činnosti spojené s branností. Projekt vzniklý na popud předchozí vlády podpořila i současná ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Pro žáky základních i středních škol vznikají celodopolední programy. „Žáky seznamujeme s krizovými stavy, vysvětlujeme jim, proč vstupujeme do mezinárodních organizací, proč máme armádu a jaké úkoly musí vojáci plnit,“ uvedla pracovnice komunikačního odboru ministerstva obrany Daniela Hölzerová. Žáci obcházejí stanoviště zaměřené například na zdravovědu či chemickou ochranu, pro mladší žáky pak lidé v projektu pořádají výtvarné soutěže. Žáci si můžou prohlédnout ukázky zbraní a vojenské techniky.
Zcela dobrovolný projekt spravuje odbor ministerstva obrany, Univerzita obrany a krajská vojenská velitelství. Pomáhají jim také branné spolky. Ročně se jej ale účastní jen desítky škol.
Není třeba vracet se do minulosti. Školy ale mohou žáky připravovat více
Podle analytika Jana Zemana z Informačního centra o vzdělávání není zavedení povinné branné výchovy na školách potřeba. „Název branná výchova je dost extrémní, protože symbolizuje odpornou část naší historie, kdy se ve školách neučily jen vědomosti, ale také politický názor,“ zdůraznil.
Příprava na život ohrožující situace, která je podle Zemana jedinou důležitou složkou předmětu z minulého režimu, by měla přesunout do jiných předmětů. „Rozhodně bych se vyvaroval aktivit jako házení granátem. Žijeme v moderním světě, kde se dějí špatné věci, ale neměli bychom zacházet do extrémů a naznačovat, že zacházení se zbraněmi je normální složka lidského života,“ řekl.
Zeman navrhuje, aby si školy určily, do jaké míry by žáky na krizové situace chtěly připravit, a probraly téma s učiteli jednotlivých předmětů. Rámcový vzdělávací program podle něj umožňuje, aby se jednotlivé školy zaměřily na téma hlouběji, pokud chtějí. „Nikdo se nemusí učit sto druhů rostlin a sto druhů ptáků. Můžou uvolnit prostor například na posílení výuky první pomoci,“ navrhuje.
Zeman si nemyslí, že bychom měly po každé mimořádné události trvat na tom, že se nějaký požadavek dlouhodobě promítne do života škol. „To bychom měli každý rok povinná cvičení proti povodním, covidu, bombardování či tornádu,“ vyjmenoval. Podle Zemana je základem vzdělání a přístup samotných učitelů. „Mějme kvalitní učitele, kteří jsou kreativní a otevření novým věcem. Pak zvládnou naše děti na krizové situace připravit,“ doplnil.
