Náhubkové mlýny melou pomalu, ale jistě

Náhubkový zákon měl zatnout tipec všem novinářům. Jeho efekt se však projevuje i ve zcela nečekaných podobách.

Andrej SlivkaFoto: Radka Šimková

Coby novinář i slušný občan si od apríla připadám jako Alenka v říši divů. Děkovat za tento krásný pocit mohu českým poslancům, respektive těm sto devětadvaceti, kteří schválili náhubkový zákon v podobě, již navrhl člen sněmovny Marek Benda.

Jako občan nemám nic proti tomu, aby se zabránilo především zveřejňování jmen nezletilých obětí zločinů v médiích. Včetně jakýchkoliv náznaků o jejich identitě. Co mě ale vyvedlo z míry, je účelný krok všech poslanců, kteří se stali pro média téměř nedotknutelnými. Jako by náhodou, se pro zákon vyjádřili shodně nesmiřitelní členové ČSSD i ODS. Kdož jsi bez viny, první hoď kamenem, praví biblické rčení. Jediní, kdo mohli házet ve sněmovně kamenem, tedy hlasovat proti, byli komunisté.

Nezní to trochu paradoxně? Dvacet let po revoluci se komunisté bijí za svobodu slova, zatímco po ní šlapou ostatní demokratické strany? Česká politická scéna tímto krokem již nepřipomíná Kocourkov. Dostala se do zcela nového stavu, Náhubkova. Politici se v něm skvěle kryjí před nepříjemnými informacemi z odposlechů. Co by v nich asi mohlo být? Propojování s mafií? Různé typy lobbování? Podezření z korupce? Není snad v zájmu voliče, dozvědět se o podobných věcech? Už jen samotné obvinění politika o lecčems vypovídá. Inu, na každém šprochu...

Pravdy trochu. A trocha pravdy bude i na tom, že poslanec hlasující pro zákon asi nebude mít svědomí čisté jako lilie. Pokud nehlasoval pouze v zájmu svých partajníků.

Přestože ideu o spravedlivém světě zkazili lidé, není vše ztraceno. Na řadu totiž přichází osoba, kterou nikdo neovlivní. A to v podobě béčkového zlomu v antické hře - deus ex machina. Bůh. Boží mlýny postupně začínají pohlcovat vládní a justiční činitele. Michael Kocáb, ministr pro menšiny a lidská práva v demisi, je prošetřován kvůli identifikaci dítěte z vítkovského případu. Prstem se ze stejného důvodu ukázalo i na Václava Klause. Ten by ale jako prezident trestu unikl. Škoda. Sám se pod zákon podepsal, a tak by měl vědět, co je jeho součástí.

A že jsou nebesa férová, postihl náhubkový pogrom i samotné ministerstvo spravedlnosti. Na justičním portálu totiž šlo vypátrat jména zneužívaných obětí.

Jako bychom se z Náhubkova opět vraceli do spletitého Kocourkova. Ale spravedlivějšího.

Andrej Slivka