Nad Tatrou se bude blýskat každé pondělí

Dá se vlastenectví naučit a přikázat? Na slovenských školách se o to budou zřejmě pokoušet. Předškolní děti, puberťáci i neslyšící se budou u hymny povinně dojímat každé pondělí.

… A to je ta krásná země, země česká, domov můj. Když tato melodie zněla na olympijském stadionu a našim sportovcům na krku visely zlaté medaile, málokdo se v té malé zemi za oceánem ubránil dojetí a hrdosti na svou vlast. Jednou ti z Česka zase něco dokázali, tak ať si to celý svět uvědomí a poslechne si naši hymnu! Přesně od toho ji máme, abychom ukázali národní hrdost a sebeuvědomění v důležitých chvílích. Měla by ale tato důležitá chvíle být každé pondělí ráno?

Představa, že každé pondělní ráno přijdou děti do škol, postaví se do pozoru a se slzou dojetí v oku upřeném na státní vlajku se zaposlouchají do slov státní hymny, je poněkud absurdní. Slovenským studentům ale zřejmě chybí výchova k vlastenectví. Jinak by přeci nebylo možné, aby slovenský parlament schválil zákon, který by něco takového nařizoval.

Slovenští zákonodárci se zřejmě domnívají, že se zákonným tlakem dá přikázat něco takového, jako láska k vlasti. K tomu, aby člověk mohl mít rád svou zemi a hájit ji proti všem, je ale zejména potřeba, aby se v té zemi dobře cítil. Může se mladý člověk cítit dobře tam, kde se ve školství tolik potřebné peníze utratí ne za lepší učební pomůcky, ale za vlajky? Tam, kde i neslyšící děti budou na začátku každého týdne povinně „poslouchat“ prázdné deklamace lásky k národu?

Pokud se z něčeho udělá nutnost a povinnost, vzbudí to přirozenou nechuť. Slovenští puberťáci se budou spíše s očima v sloup nudit u každotýdenního povinného náporu vlastenectví, než aby se v nich rozhořel plamen odhodlání bít se za svou zemi – a za Slovenskou národní stranu. Právě ta prosazením tohoto zákona zřejmě chtěla získat levné volební body. Apel na slovenské národní cítění a vymezování se proti nemilované maďarské menšině však zřejmě nevyšel podle jejích představ. Místo nacionalistického zápalu v mladých lidech vzbudila spíše odpor a nechuť. Včera slovenští studenti protestovali před bratislavským prezidentským palácem. Jestli jejich protesty byly či nebyly marné, ukáže až dvacátý březen. Do tohoto termínu se má prezident Gašparovič rozhodnout, zda zákon podepíše, nebo ne. Mezitím se Slovensko může slova hymny pilně doučovat.

Vendula Karásková