Myslela jsem si, že má bolest je normální, říká pacientka s endometriózou

Endometriózou trpí jedna z deseti žen, přesto o ní veřejnost není dostatečně informovaná. Zakladatelé ENDO Talks cz se snaží výstavou na Moravském náměstí #ŽÍTENDO aneb „Proč mě nikdo neslyší?“ na nemoc upozornit.

Aneta Kopecká od svých třinácti let trpěla silnou menstruací a bolestí v podbřišku. Od svého okolí a svého gynekologa slýchávala, že bolesti jsou součástí ženského života. „Svého gynekologa jsem měnila šestkrát, než mi diagnostikovali endometriózu,“ vzpomíná Kopecká.

Endometriózou přitom trpí jedna z deseti žen. Jedná se o gynekologické onemocnění žen v reprodukčním věku, kdy se buňky sliznice dutiny děložní nachází mimo tuto dutinu. Mezi nejčastější příznaky patří bolestivá menstruace, nepříjemný sex, zažívací problémy a neplodnost. Přesto o této nemoci mnoho žen neví. „Nemocí můžete trpět i deset let, než získáte potřebnou diagnózu,“ říká Misha Lebeda, zakladatelka ENDO Talks cz a organizátorka letošního programu #Endomarch2022.

Česká nezisková pacientská organizace ENDO Talks cz si klade za cíl o endometrióze šířit osvětu. Založila také Support centrum, kde školí ENDO Kecky – dobrovolnice, které si nemocí procházejí a které dále pomáhají dalším pacientkám se s endometriózou vyrovnat. Výstava s názvem #ŽÍTENDO aneb „Proč mě nikdo neslyší?“ obsahuje deset příběhů a fotografií pacientek, kterým lékaři diagnostikovali endometriózu. Návštěvníci ji najdou na Moravském náměstí vedle sochy Jošta. Jeden z příběhů je Aneta. „Měla jsem žaludeční problémy, kdy se zjistilo, že mám cysty na vaječnících. Potom mě poslali k odborníkovi, který mi přišel na endometriózu,“ líčí Kopecká.

Výstava je pod záštitou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (MU). „Jako univerzita máme povinnost vzdělávat nejen své studenty, ale i laickou veřejnost. Rádi bychom se nadále podíleli na šíření informovanosti o endometrióze například přes studentské spolky,“ tvrdí proděkanka pro záležitosti studentů Lékařské fakulty MU Jana Fialová.

Aneta na dnešním zahájení výstavy jako pacientka a jedna z deseti ENDO Kecek rozdávala žluté růže. „Je to barva, která je poznávací barvou endometriózy,“ říká.

Na zahájení výstavy se přišla podívat i studentka Veterinární univerzity v Brně Adéla Šustrová. „Za mě je důležité, aby se o nemoci vědělo víc, zároveň si ale nemyslím, že tato výstava moc pomůže. Spousta lidí prochází okolo a ani je nenapadne si některý z příběhů přečíst,“ tvrdí studentka.

V současnosti fungují v České republice tři specializovaná centra na léčbu endometriózy, a to v Praze, Znojmě a ve Frýdku-Místku. „Nechtěla jsem zpochybňovat svého gynekologa, a tak jsem se snažila se svojí bolestí nikoho neotravovat a nějak ji s prášky od bolesti přetrpět. Trvalo mi uvědomit si, že si žena musí za svými problémy stát a klidně vyhledat odbornou pomoc jinde,“ prozrazuje Kopecká.

Kromě výstavy, která bude na náměstí k vidění další dva týdny, pořadatelé #ENDOMarche2022 zítra ve čtvrtek 17. března v univerzitním kině Scala promítnou dokumentární film MyEndo a uspořádají také panelovou debatu s odborníky. „Chceme tímto způsobem dostat endometriózu do povědomí veřejnosti,“ říká organizátorka Lebeda.

Program bude pokračovat i v pátek 18. března v univerzitním kampusu Masarykovy univerzity, kde si profesoři Lékařské fakulty MU o nemoci připravili sérii přednášek.

Jelikož je endometrióza chronické onemocnění, zažívá Aneta lepší i horší dny. Nemoc se u každé ženy projevuje jinak a univerzální lék neexistuje. Aneta zkouší akupunktury a cvičení pánevního dna. „Donutilo mě to změnit priority a víc za sebe bojovat,“ svěřuje se.