Několikanásobný juniorský mistr České republiky, juniorský mistr Evropy i vicemistr světa. Všechny tyto tituly dokázal ve své dosavadní kariéře posbírat teprve dvaadvacetiletý pětibojař Marek Grycz.
Brno/Bystřice – Moderní pětibojař Marek Grycz patří v současnosti ve své disciplíně mezi absolutní světovou špičku. Na vrcholných soutěžích sklízí mnohé úspěchy, za vším však podle něj stojí tvrdá práce. „Celé to sportování se postupně změnilo z koníčka na sport na profesionální úrovni,“ říká. Jeho největším cílem je v současné době účast na olympiádě v Tokiu.
Byl moderní pětiboj odjakživa vaší vytouženou disciplínou?
S pětibojem jsem začal ve svých šesti letech společně s nástupem do první třídy. Nestává se často, že si v takovém věku může dítě samo vybrat, jakých kroužků se bude účastnit, a tak pro mě tuto disciplínu vybrali rodiče. Viděli, že jsem pohybově nadaný, hledali tedy nějaký sport. Zároveň se chtěli vyhnout těm tradičním, jako je hokej a fotbal, a proto vybrali pětiboj.
Hraje ve vaší kariéře rodina velkou roli?
Určitě, dokonce obrovskou. Bez jejich podpory bych se nikdy nedostal tam, kde jsem. Nejde jen o zázemí, které mi rodiče poskytovali a stále poskytují, ale i o psychickou podporu, jsou totiž mými velkými fanoušky. Samozřejmě i ve sportovním životě se ne vždy všechno daří podle představ, v takových chvílích je pak podpora rodiny a blízkých klíčová.
Chtěl jste vždy sportovat na profesionální úrovni, nebo tato myšlenka vznikla teprve postupem času?
Prvních pár let to pro mě byl jen koníček, nebo spíše náplň volného času po škole. Větší ambice jsem začal pociťovat teprve na konci základní školy. Do té doby jsem sice několikrát vyhrál mistrovství České republiky, ale právě v patnácti letech jsem měl poprvé možnost soupeřit s jinými závodníky také na mezinárodní scéně. Zlomový moment přišel v roce 2013, kdy se mi podařilo získat stříbro na mistrovství Evropy v kategorii do sedmnácti let. Tam jsem si poprvé uvědomil, že mám na to, abych se sportem živil.
Jak zpravidla vypadá vaše příprava v průběhu sezóny?
Každý den mívám odpolední trénink, který trvá tři až čtyři hodiny, k tomu třikrát týdně trénuji i dopoledne. Dvě hodiny týdně trávím s fyzioterapeutkou, hodinu se sportovním psychologem. Úplně volnou mívám jen neděli. Zhruba takto vypadá můj standardní plán v případě, že zrovna nejsem někde na soustředění, nebo nezávodím.
Kdo vás udržuje v perfektní kondici po celou sezónu?
Mým osobním trenérem je Ivo Konvička, ten mi sestavuje jak krátkodobý, tak dlouhodobý tréninkový plán. Plánuje také, kterých závodů se zúčastním, jednoduše téměř všechno, co se celé sezóny týče. Kromě něj se o mě stará trenérka jízdy na koni, psycholog a fyzioterapeutka. Ti mě mají na starost vždy, když jsem doma a trénuji u nás v Bystřici. Pokud jde o reprezentační akce, jako jsou závody nebo soustředění, spolupracuji s šéftrenérem reprezentace, několika fyzioterapeuty, specialisty na šerm, trenérem pro jízdu na koni a několika trenéry pro celý pětiboj. Na závody s námi také jezdí náš fotograf. Pokud se tedy účastníme nějaké větší soutěže, není výjimkou, že je členů realizačního týmu i třikrát více než závodníků.
Můžete popsat průběh některého ze závodů?
Ve startovním poli bývá většinou okolo sta závodníků. Ti jsou rozděleni do tří skupin. Jeden den je pak věnován semifinále, které je v podstatě kompletní pětiboj, ale bez jízdy na koni. Do finále, které se vždy koná dva dny po semifinále, postupuje šestatřicet nejlepších závodníků. Finálový závod začíná vždy plaváním, a to dvěma sty metry volným způsobem. Druhou disciplínou je šerm, každý s každým na jeden zásah. Závod pokračuje jízdou na koni, každý závodník si vylosuje koně, následně má dvacet minut na seznámení se s ním a opracování, poté se jede parkur. Poslední disciplína je kombinovaná, a to běh a střelba. Závodníci musí zvládnout čtyři osmisetmetrové okruhy, kde je mezi každým potřeba sestřelit pět terčů.
Jaká je na vrcholných soutěžích atmosféra?
Určitá rivalita tam samozřejmě panuje, přece jen jde o hodně. Všichni tvrdě makají a každý chce vyhrát. Je to ale vcelku individuální, někteří mají přátele i v zahraničních týmech, někteří ne. Podle mě je to stejné jako v každém jiném sportu, jde hlavně o to, jak si kdo s kým rozumí.
Co považujete za váš největší dosavadní úspěch?
Je jich hned několik. V juniorské kategorii se mi podařilo vyhrát mistrovství Evropy a získat stříbro z mistrovství světa. Kromě toho jsme si z mistrovství světa odnesli také zlato ze štafety. V seniorské kategorii jsem se loni v závodě světového poháru umístil na 9. místě, na mistrovství světa se mi pak povedlo obsadit 14. místo.
Kvůli současné pandemii koronaviru odložil Mezinárodní olympijský výbor olympiádu v Tokiu na příští rok. Do jaké míry vás toto rozhodnutí ovlivnilo?
Zrušená je v podstatě celá sezóna, myslím, že už ani nebudou žádné závody. Všechna sportoviště jsou samozřejmě znepřístupněná, jedinou možností, jak teď mohu trénovat, je běhání nebo domácí cvičení. To má ale s plnohodnotným tréninkem pramálo společného. Proto mám teď spíše jen udržovací režim, abych, až to bude možné, mohl rovnou naskočit do kompletní přípravy. Rád bych ale zmínil, že sport je pro mě v této situaci opravdu nedůležitý. Lidé umírají, to je tragédie. Ne to, že je odložená olympiáda.
Jaké jsou do budoucna vaše největší cíle?
Mým jediným cílem je účast a co nejlepší výsledek na olympijských hrách v Tokiu. O nic jiného mi nejde.
Terezie Sekáčová
