Musíte mít dobrou fyzičku, říká muž, který ilegálně pronikl do Černobylu

Ve městě Pripjať kdysi žilo okolo padesáti tisíc obyvatel. Po černobylské havárii v roce 1986 byla oblast evakuována a přístup zapovězen. Maxmiliána Pavlase ale lákala natolik, že se rozhodl na místo katastrofy přesto podívat.

Když Maxmilián Pavlas dokončil vysokou školu ve Skotsku, objevil na internetu stránky zabývající se prozkoumáváním ruin. Tehdy ho napadlo proniknout do ukrajinského města Pripjať, poblíž kterého se odehrála havárie jaderné elektrárny Černobyl. „Nadchla mě představa přespat někde, kde dříve žilo tolik lidí, ale dnes je tam pusto,“ zdůvodňuje Pavlas.

Po roce zkoumání map, čtení internetových fór a hraní počítačových her s černobylskou tematikou přišel čas ke vstupu do oblasti. Ten provedl v noci přeplavením řeky na dětském člunku. „V noci je sice špatně vidět, ale zase vás tak snadno nezpozorují stráže. Fyzicky na tom musíte být dobře, protože utíkat před vojáky a psy není žádná sranda,“ vysvětluje mladý dobrodruh. Samotné stráže jej překvapily svou aktivitou. Pokud někoho dopadnou, je vyhoštěn a musí zaplatit pokutu. Někteří se ale dají uplatit cigaretami a penězi. To Pavlas zatím ale dělat nemusel. I proto je předzíván Prizrak, což v překladu znamená duch, protože ještě nikdy nebyl chycen. Vojáci a policisté nazývají nelegální průzkumníky stalkeři, což vychází z knihy Piknik u cesty napsané sovětskými bratry Strugackými.

„Je potřeba mít k tamnímu prostředí respekt, protože člověk už tam dávno není králem. V noci vaše představivost pracuje na sto procent, takže vidíte i věci, které neexistují,“ popisuje Pavlas. Radiaci měří dozimetrem, ale podle něj nebezpečí ozáření nehrozí, když víte kudy chodit. Obecně je tam radiace sice zvýšená, ale život neohrožující. „Aby nebezpečí hrozilo, musela by být pět set tisíckrát větší,“ tvrdí rodák z Třince. Existují ale místa, kam si netroufá. Například Rudý les, kam po havárii dopadl první mrak spadu (znečišťujících látek, poznámka redaktora). Proto nosí přes ústa roušku i přesto, že oblast byla vyčištěna. Od reaktorů, kde se výbuch odehrál, byl vzdálen pouze sto metrů.

Pro výpravu si bral jen minimum věcí. Nejdůležitější je na takové expedici voda. Denně jí spotřeboval minimálně dva litry. Jídlo by kvůli spadu mělo být balené. „Denně jsem snědl třeba jen pár tyčinek a oříšky. Na jídlo tam není čas ani chuť,“ říká Pavlas. Ilegálně Černobyl navštívil i s dalšími zájemci. I tak se ale v zóně musel starat sám o sebe. Platí tam pravidlo jeden za jednoho a nikdo za nikoho. „Když nás jednou začali nahánět psi, každý se rozutekl jiným směrem. Zapomněli jsme se předem dohodnout, kde se najdeme, takže nám to chvíli trvalo,“ vzpomíná stalker Pavlas. Dorozumívat se museli signály, aby na sebe zbytečně neupozorňovali.

V oblasti žije i několik desítek obyvatel. Protože jde ale o starší generaci, postupně vymírají. Jedna z obyvatelek se do oblasti vrátila rok po havárii, protože neměla kam jít. „Je jí 87 let a pořád je čilá a zdravá,“ popisuje Pavlas. V zóně lze dnes potkat i další návštěvníky, zejména kvůli populárnímu seriálu Černobyl. Ti jsou tam ale legálně v doprovodu průvodců. Mohou proto jen na povolená místa. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky sám vyhlásil, že chce z Černobylu udělat turistickou atrakci. Podle Pavlase ale někteří z návštěvníků krajinu ničí.

Výprava mu podle něj vyšla tak, jak si naplánoval. „Nikdy jsem se necítil víc naživu než tam,“ prohlašuje dobrodruh. I proto začal pořádat do Černobylu výpravy. Jak legální, tak nelegální. Vždy provádí několik nadšenců, kteří mají o podobné dobrodružství zájem. „Lidé mají zájem, ale ne odvahu. Proto jsem začal dělat svobodné výlety, ale legálně,“ vysvětluje Pavlas. Hlavní myšlenkou jeho výletů je prozkoumat černobylskou zónu jako stalker, ale legálně a bez omezení. Dnes má v Ukrajině zástupce, kteří výpravy dělají za něj. Sám se tam jezdí podívat jednou ročně. Celkově byl v černobylské oblasti devětkrát, z toho třikrát nelegálně a šestkrát legálně. „Rád bych se ale podíval i jinam, třeba japonská elektrárna Fukušima by jednou mohla vyjít,“ doufá český stalker.

Maxmilián Pavlas se narodil roku 1993 v Třinci. Na vysoké škole ve Skotsku získal inženýrský titul. V roce 2016 ilegálně pronikl do černobylské oblasti. Dnes tam v rámci svého projektu Prizrak the Stalker pořádá pro zájemce výpravy, na kterých se podle svých vlastních slov snaží Černobyl ukázat takový, jaký je, a ne jak jej prezentují agentury. Celkově Černobyl navštívil devětkrát.

Autor: Jakub Podešva