Modřiny od tyče bereme jako polibky, říká tanečnice

Když před pár lety dívka prohlásila, že tančí u tyče, dívali se na ni všichni divně. V dnešní době už tomu tak není, o pole dance je čím dál větší zájem a přibývá dívek, které se tento tanec učí. Ne jinak je tomu u pětadvacetileté Martiny Sekaninové, která se pole dance učí rok a půl. 

Dřina, modřiny a dřina. Když pětadvacetiletá Martina Sekaninová, studentka magisterského studia na Mendelově univerzitě, začínala s pole dance, tancem u tyče, nešlo jí to. „Trvalo mi  dva měsíce, než jsem vůbec dokázala vyšplhat nahoru. Měla jsem sedřené nárty a všechno mě bolelo. Byla jsem z toho zoufalá. Ale vydržela jsem,“ popisuje Sekaninová, jak před rokem a půl začala navštěvovat kurzy pole dance v jednom brněnském tanečním studiu. Přivedla ji k tomu spolužačka, která tam dělá lektorku.

Od té doby je pro ni pole dance drogou. Místo jedné lekce týdně jich teď má pět. „Mám ráda výzvy a překonávání sama sebe. Při tanci si připadám sexy, dělám něco neobvyklého. Kamarádi mě obdivují,“ říká tanečnice. Podle ní je pole dance pro každého, váha nehraje roli. Výhodu však mají hlavně lidé, kteří dělali gymnastiku, protože cviky jsou podobné.

Předsudky nevymizely

Po každém cvičení se Martině objevují na těle nové modřiny. Na tyči se totiž přidržuje holou kůží, takže cvičí jen v podprsence a kraťáscích. „Ze začátku jsem měla úplně modré tělo. Časem si ale kůže zvykla. Modřiny se však udělají na jiném místě,“ říká Martina. Když se opírá o čtyřmetrovou tyč, bolí ji to. Přesto se umívá, protože ji to baví. A na své modřiny je jako ostatní tanečnice hrdá, říkají jim polibky od tyče.

Podobné sporty se neobejdou bez zranění, tanečnice mají často zablokovaná žebra, záněty v kloubech nebo natržené a natažené svaly. Ani pády z tyče nejsou výjimkou. Martina má pole dance jako koníček a v budoucnu se jím živit nechce. „Už teď vidím, že nejsem tak dobrá jako mé kolegyně. Přesto mě to nadchlo, dokonce jsem si domů pořídila tyč,“ přiznává tanečnice. Pořízení takové tyče přitom není levná záležitost, musí se ukotvit do země a do stropu. Náklady na její pořízení se pohybují okolo sedmi tisíc korun.   

I přes to, že u nás pole dance dělá čím dál více dívek, setkává se Martina s předsudky. „Cítím to hlavně u kluků, v jejich narážkách. Sice se jim líbí, co dělám, ale doma by takovou ženu nechtěli. Mně ale jejich připomínky nevadí, dělám něco, co mě baví a při čem se cítím skvěle,“ dodává tanečnice.