MLADÍ CESTOVATELÉ: Okradení, přepadení, ale spokojení

Student politologie a bezpečnostních studií Jakub Morávek se v lednu vydal spolu se svým kamarádem Janem Kabrhelem do Republiky Jižní Afrika.

Jakub Morávek strávil loňské léto ve Spojených státech a v zimě se pro změnu rozhodl poznat Jižní Afriku. Protože je Jakub vášnivý hasič, v Africe navštívil sedm hasičských stanic. Kromě toho zažil i další situace, na které do smrti nezapomene. Už od nástupu na gymnázium je Jakub můj spolužák, takže si tykáme.

Jak vzniknul nápad vyrazit do Jižní Afriky? S kamarádem Honzou Kabrhelem jsme na Silvestra popíjeli a nad ránem se mu zastesklo, že v tu chvíli už mohl být v Jižní Africe. Chtěl tam letět se svým tátou, ale protože on nedostal dovolenou, cesta jim nevyšla. V podroušení jsem říkal: ‚No fajn, tak já pojedu s tebou.‘ Za čtrnáct dní zavolal, kdy by se mi to tak asi hodilo. Říkal jsem mu, že nemůžu, byl začátek ledna a strašně moc zkoušek. Pár dní na to mi napsal, ať mu pošlu peníze na letenky, že jednadvacátého vyrážíme. Měl jsem před sebou ještě čtyři zkoušky, tak jsem je všechny udělal během čtrnácti dní. Místo toho, abych se den před odletem balil, jsem jel do Brna dělat zkoušku ze zbrojní politiky. Ostatní asi nejsou tak trhlí jako my, aby letěli v lednu do Jižní Afriky, takže jsme cestovali jen ve dvou.Co vás na Jižní Africe lákalo? Chtěli jsme poznat hlavně přírodu, ale samozřejmě i města. V Kapském městě jsme byli nejdéle.J

ak sis před odjezdem zemi představoval? Nikdy předtím jsem nepřemýšlel o tom, že bych do Jižní Afriky jel. Ve škole, z filmů, nebo i z vlastního zájmu jsem slyšel o apartheidu, který odděluje bělochy od černochů. Nějak jsem si to nedokázal moc představit. Myslel jsem si, že tam budou žít černoši a bílí spolu na kupě, když je teď Republika Jižní Afrika svobodná země, jak se všude hlásá. Realita je ale naprosto jiná.Měli jste cestu dopředu naplánovanou? Kromě pronájmu auta a letenek jsme neměli připraveného nic. Až v letadle jsme se rozhodli, že chceme vidět Johannesburg a Kapské město. Měli jsme tři průvodce, z kterých jsme na místě připravovali cestu.

Jaké jsou tvé nejzajímavější zážitky? Mám asi pět nejlepších zážitků. Prvním byl výstup na Sani Pass, což je horský průsmyk v Dračích horách na hranicích Jižní Afriky a Lesotha. Ke vstupu do chudého království Lesotho jsme potřebovali víza, která jsme neměli. Naštěstí jsme ale přemluvili celníky, že jdeme jen na pivko do nejvýše položené hospody v Africe.  Dalším dobrým zážitkem byly jeskyně Cango Caves, kde jsme si vybrali dobrodružnou variantu prohlídky. Prolézali jsme hrozně malými otvory. Potom bylo perfektní Kapské město. Johannesburg byl jeho opakem. Lidi zde močí na ulici, spousta bezdomovců, to si těžko někdo představí. Kdybychom vylezli z auta, byli bychom do deseti minut okradení nebo mrtví. Asi největším zážitkem ale byly vodopády Augrabies Falls. Zažili jsme nejvyšší hladinu vody za dvaadvacet let.Máš i nějaký špatný zážitek? Byli jsme v městě na Robben Islandu, kde je věznice pro politické vězně. Honza šel do liquer storu pro nějaká piva. V obchodech totiž není normálně možné koupit alkohol kvůli prohibici. Když přišel zpět na hostel, tak nic neměl a nic neříkal, jen si zapálil cigaretu. Až se uklidnil, řekl mi, že ho přepadli. Nějaký chlap na něj vytáhl bouchačku a chtěl po něm, ať mu dá všechno, co má. Zkoušel na něj, že hledá hospodu, tak s ním kousek šel a když došli na roh ulice, byl tam další chlap s nožem v ruce a taky na něj řval, ať mu dá všechno, co má. Třetí chlap s ním praštil o chodník. Narazil si žebra o obrubník, ale přitom do jednoho strčil a utekl. Takže to není moc bezpečná země. Stalo se vám ještě něco? Hned druhý den nám někdo vybral skřínku v hostelu. Přišel jsem o telefon a kamarád o laptop a nějaké peníze. Manažer hostelu nám řekl, že jsme si měli dát cennosti do trezoru, ale že tam žádný není.Četl jsem, že v Jižní Africe žijí bílí obyvatelé za velkými zdmi, protože se bojí černé většiny. Co je na tom pravdy? To je naprostá pravda. V bělošských čtvrtích vidíte vysoké ploty a ostnaté a žiletkové dráty, které jsou natažené po celém obvodu pozemku. Všude jsou cedule jako Hlídáno bezpečnostní agenturou, Při vstupu na pozemek střílíme nebo Ozbrojená rodina, Mám zbraně, nechoďte sem a podobně. Stalo se nám například, že jsme seděli v Pretorii na lavičce, přišli tři policajti, zeptali se, kde máme auto a začali prohrabávat věci a cigarety nebo kamarádovi šahali na mobil. Já už žádný neměl. Přitom všude kolem se váleli daleko podezřelejší černí bezdomovci. Potom policajti sebrali do auta dalšího bílého, co šel po ulici, a někam ho odvezli. Co si myslíš o problému s diskriminací bílých obyvatel? Místo toho, aby se země stala demokratickou, otevřenou pro všechny a rasově rovnou, karty se pouze prohodily. Teď mají černí moc nad bílými. Za bílých však země alespoň fungovala. Běloši jsou teď vyhnaní a zbavení všech pozic. Doktoři a inženýři utekli do Evropy, Spojených států, Kanady a Austrálie. Země se propadá stále víc a víc. Nejsou peníze na daně, což je způsobeno například tím, že odcházejí bílí farmáři, kterým černoši kradou sklizeň.Jak bys Jižní Afriku shrnul? Byla to pro mě nejlepší dovolená, na které jsem byl. Jižní Afrika je nádherná země s perfektní přírodou. Bohužel lidé, kteří jsou u moci, přivádějí zemi ke krachu. Jediné řešení vidím v tom, že si uvědomí, že takhle to nepůjde dál. Musí zase začít lákat inženýry a doktory, aby pomohli nějakým způsobem republiku držet. Jsem zvědavý, jak dopadne fotbalové mistrovství světa, které bude letos Jižní Afrika pořádat. Místní podmínky uvidí celý svět.

Část vyprávění o vyšetřování krádeže:

Josef Káles