Mladá Ukrajinka líčí situaci v Doněcku

Albína Feofilaktová je Ukrajinka pocházející z Doněcka. Již třetím rokem žije a studuje v Olomouci a už si tu připadá jako doma. Nic jiného jí totiž ani nezbývá, její původní domov je totiž v žalostném stavu. 

Jak dlouho už jsi v Česku a co tě dovedlo k tomu jít sem studovat?

Jsem tady už tři roky. Odešla jsem, protože na Ukrajině je vzdělání... Jak to říct slušně... špatné. A navíc za něj máme platit. Hodně tam také funguje korupční systém, takže musíš často platit ještě i za zkoušky. Když tam dostaneš titul, tak prostě nic nevíš a je to jenom kus papíru. Vy tady máte kvalitní vzdělání a je zdarma pro ty, kteří studují v českém jazyce, tak jsem se naučila česky a studuji tady.

Když si ještě bydlela v Doněcku, měla si pocit, že se k něčemu schyluje?

Ani moc ne. Konflikt začal tak, že my v Doněcku jsme všichni Rusové, mluvíme Rusky, ale máme Ukrajinštinu povinně ve škole.  Vůbec nám to ale nevadilo, tyhle  jazyky jsou stejně hodně podobné.  Konflikt ovšem existoval mezi východem a západem. Mně osobně přišel takový umělý. Nechápu, proč bych měla nenávidět lidi ze západu. Parlament v Kyjevě jednou navrhnul, že u nás zakáže ruštinu v novinách. A tak to začalo, lidem připadalo, že je tím ponižují.

Jezdila jsi za rodinou, když tam byly ty největší problémy?

Bydlíme přímo v Doněcku, takže když asi před rokem a půl začala válka, tak jsem doma rok nebyla. Teď v létě jsem tam byla od té doby poprvé.

Když jsi tam ten rok nebyla, bála ses, když si slýchala z médií, co ve vašem městě děje?

Jo,  bála jsem se hodně. Situace tam byla hrozná. Rok zpátky, v zimě, nemohla máma třeba týden vyjít z domu, protože vycházení bylo zakázané. Byla tam prostě opravdu válka. V obchodech vůbec nic nebylo, protože hranice s Ukrajinou byla zavřená, válčilo se tam a z Ruska také nic nedováželi. Nejbohatší člověk z Doněcku, Rinat Achmetov, který je hodně populární, v té té době rozdával důchodcům a státním zaměstnancům jídlo, třeba pohanku nebo rýži.

 Na jak dlouho jsi se po tom roce vrátila?

Na dva týdny, víc jsem nevydržela. Prostředí se úplně změnilo. Všechno je zavřené. Třeba nám zavřeli MC Donald a spoustu dalších věcí. Otevřený je jenom jeden nebo dva obchodní domy. Lidi například hodně pijí, protože tam není co jiného dělat. Vodka je levnější než pivo. Bylo to velké město a stala se z toho vesnice, kde nic není a po desáté musíš být doma.

Válčilo se i během tvé návštěvy?

Ano, na okraji města se pořád ještě válčilo. Doněck je docela velký, asi jako Praha, takže bitevní pole je celkem daleko od centra. Lidi ale mají strach, protože zvuky bojů jde slyšet po celém městě. Připomíná to bouřku, ale víš, že to není hřmění. Nejhorší, co jsem tam zažila, bylo, když se začal třepat nábytek.

Dá se na něco takového zvyknout?

Jo, zvykneš si. První týden to bylo hrozné, vážně jsem se bála, že se něco stane. Potom jsem si trošku zvykla, už jsme o tom s kamarády spíše vtipkovali, protože s tím stejně nejde nic jiného dělat.

Jaký je jinak život v Doněcku?

Je tam už víceméně klid, protože nikdo nemá práci a spousta podniků je zavřená. Přestala tam fungovat banka, je tam otevřeno hrozně málo obchodů. Na celé město asi pět supermarketů. Celkově je tam nedostatek potravin a jsou ještě k tomu hrozně drahé, dražší než jinde na Ukrajině. Takže lidi nemají peníze, práci a potraviny jsou drahé – to je na tom nejhorší.

Žije se těžko i těm, kteří práci mají?

Když práci máš, nemusí to být záruka lepšího žitova. Často tě  totiž neplatí. Pracuješ prostě zdarma nebo ti tak jednou za půl roku něco pošlou, ale fakt jen jednou za půl roku.

Jaký další problém kromě nedostatku práce a peněz trápí tamní lidi?

Další věc, co tam hodně ovlivňuje život, je to, že po desáté hodině platí zákaz vycházení. Když tě po desáté policisté chytí venku, tak musíš dělat nějaké veřejné práce. Třeba uklízet celou noc policejní stanici nebo tě třeba mohou poslat na frontu kopat zákopy. Zajímavé je, že některé obchody jsou v noci otevřené, ale nesmíš do nich jít. Když jsem tam byla, tak jsme s kamarády oslavovali na bytě a ve dvě ráno nám došel alkohol, takže jsme do obchodu šli a plížili jsme se po ulici jako James Bond.

Jak takovou situaci vnímají lidé, kteří tam žijí?

Lidé se zdají být v pohodě, možná i šťastní. Když se ale s někým opiješ, tak pochopíš, že se pořád strašně bojí, ale nechtějí to dávat najevo. Musí s tím prostě žít.

Myslíš si, že se ta situace zlepšuje?

Jo, je to lepší. Ale ta nová vláda, ta lidová... Prostě je tam pořád strašný bordel. Trochu mi to připomíná pokračování Sovětského svazu. A s tou nezaměstnaností je to pořád stejné, ne-li horší. Normálně placenou práci mají akorát ti, co jsou ve vládě a také ti, kteří válčí.

Čím ti to připomíná Sovětský svaz?

Tak třeba je tam hrozná propaganda. To je šílený. Většina kamarádu se odstěhovala někam jinam, do Ruska nebo jinam do Ukrajiny, ale ti, co tam zůstali, si fakt myslí, že všechno spěje k lepšímu nebo to alespoň říkají. Furt kecají o tom, že se chtějí připojit k Rusku, že Rusko je super. A taky mají vůči západu hrozné předsudky. Posmívají se mi za to, že bydlím v Česku. Myslí si, že na západě jsou všichni bláznivý gejové nebo feťáci. V Rusku je takový názor, že polovina lidí na západě jsou gejové. A myslí si to, i přesto nebo možná právě proto, že v zahraničí nikdy nebyli.

Máme třeba vlastní donětskou televizi a to je směšné. Je to prostě jako divadlo, úplně nahrané. Lidé tomu věří.  Myslí si, že jejich nová vláda je skvělá, že na Ukrajině je to hrozné. Já sama nevím, kde je to horší, jestli v Doněcku nebo na Ukrajině, všude je propaganda, ale myslím si, že v Doněcku je to ještě o něco horší. Nevím, co z toho bude, protože Rusko nás vlastně oficiálně nechce, Ukrajinu zase nechceme my a nikdo neví, co s tím.

Jak taková propaganda vypadá v praxi?

Třeba se stává, že na dům přiletí raketa a samozřejmě si všichni myslí, že to udělali Ukrajinci. Ale mám kamarády, kteří znají lidi, co tam bojují. Slyšela jsem od nich, že to schválně dělají ti naši v rámci propagandy. Docela tomu i věřím. Moji kamarádi kromě toho sami točí propagandistická videa a dávají je na YouTube a dostávají za to od vlády peníze.

Bavila ses s tamějšími kamarády o svých názorech na věc?

Ano, snažila jsem se, ale k ničemu to nebylo. Když odporuješ tomu, co si oni myslí, tak tě začnou shazovat. Lepší je s ničím takovým nezačínat.  Myslí si, že moje názory jsou zmanipulované propagandou, a že o tom nemůžu nic vědět.

Klára Slavíčková