Michael Jackson vydává další posmrtnou desku. Je to dobře?

Ačkoli jsou už mnoho let po smrti, jejich dílo stále velice dobře vydělává. O kom je řeč? O slavných hudebnících, kteří i posmrtně vydávají stále nový materiál. Zájem o něj jistě je, s jeho kvalitou je to však často horší.

Nové album Michaela Jacksona vychází 17. května. Přestože je tento umělec, přezdívaný jako král popu, už pět let po smrti, vydavatelské společnosti neustále vypouštějí do světa dosud nevydané písně. Jejich chování je logické. Značka Michael Jackson totiž stále velice dobře prodává. Vždyť na žebříčku nejvíce posmrtně vydělávajících umělců patří tomuto zpěvákovi jednoznačné první místo. Až se značným odstupem ho stíhají Elvis Presley, John Lennon a další slavní muzikanti nedávné historie. Nemám nic proti tomu, pokud se obchoduje s hudbou a vůbec čímkoli, co se vytvořilo ještě za hudebníkova života. Ten dokud žil, vydával pouze to, za čím si skutečně stál a s čím byl spokojený. Co ale když se pod jeho jménem začne vydávat hudba, se kterou má jen pramálo společného?

Nejedná se samozřejmě pouze o Michaela Jacksona. Johny Cash vydal desku jedenáct let po smrti, Jimmy Hendrix dokonce čtyřicet tři let poté, co v roce 1970 náhle zemřel. Je samozřejmě důležité se zamyslet nad tím, jaké písně tyto desky tvoří. Jedná se většinou o různé demosnímky, testovací nahrávky nebo prostě písně, které se nakonec do závěrečného výběru skladeb pro vydání nedostaly. Proč asi?

Tyto písně nemusí být nutně špatné, ale jejich autoři s nimi z nějakého důvodu nebyli natolik spokojeni, aby je vydali za svého života. Třeba právě Michael Jackson byl údajně obrovský perfekcionista, který rád dohlížel na sebemenší detail a neustále hledal pro svoji hudbu nový a modernější zvuk. Přestože se na aktuálně chystaném albu podílelo mnoho slavných lidí z hudebního světa, jen těžko ho lze považovat za opravdové album Michaela Jacksona. Každý hudebník asi ví, jak velký rozdíl je mezi základním nástřelem skladby a její konečnou podobou.

Tento fakt se asi ještě více než u Jacksona, o jehož nahrávky se přece jen starají opravdoví odborníci, projevuje u již zmiňovaného Hendrixe. Jak poznamenal hudební kritik Ondřej Bezr, poslední tituly o Jimmy Hendrixovi nejen většinou neříkají nic nového, ale objevují se na nich i písně, které by perfekcionistický kytarista sám od sebe jistě nezveřejnil. Tyto nahrávky pak nemohou potěšit ani nejvěrnější fanoušky, spíš naopak. V takovýchto situacích si pak často vzpomenu na pořekadlo o tom, že se někdo otáčí v hrobě. To je ale často bohužel to jediné, co s tím může dělat. Všemohoucí dolar mluví jasně.

Jan Jurák