Měla jsem strach a chlupaté nohy

Mohla bych svým neoholeným nohám dovolit, aby mi zničily šťastnou budoucnost s doktorem? Tak to v žádném případě!

Zena musí být pripravená vzdy a vsude.Foto: Tereza Sýkorová

Ze všech stránek časopisů, reklamních billboardů a televizních programů na nás útočí bezchybní lidé, dokonalá těla, pleť i vlasy. Televizní seriály vzbuzují iluzi reality, nasazují skutečným životům často nedosažitelnou laťku, namlouvají lidem, že jejich vlastní životy nestojí za nic. Zároveň je ale nechávají snít a doufat, že něco neuvěřitelného potká i je. To není žádný překvapivý objev, ví to každý soudný člověk. Nedovedete si ale představit můj údiv, když jsem si uvědomila, že všechny tyhle bláboly ovlivňují i mě.

Moje milé kamarádky bydlely v krásném bytě v klidné vilové čtvrti, kolem samá zeleň a přitom do centra Brna jenom chvilka šalinou i pěšky. Ten byt jsem milovala a trávila tam skoro tolik času jako v tom svém. Po roce a půl se kvůli sporům musely odstěhovat. Našly si úžasný prostorný byt v nově zrekonstruovaném domě. Holky ten byt milují, má však jednu velkou vadu. Na rozdíl od jejich exbytu leží ve čtvrti, která má v Brně asi tu nejméně lichotivou pověst. I když to může být vinou předsudků, nikdy jsem se tam necítila bezpečně. 

Na kolaudaci bytu jsem dorazila za tmy. Vystoupila jsem z tramvaje a dala se na dvousetmetrovou cestu k jejich domu. Doprovod od zastávky jsem statečně odmítla, protože kamarádka je drobné chvístko a měla bych strach spíš o ni. Ale jak jsem tak šla, přemýšlela jsem o tom, co zlého by se mi mohlo stát. Přepadení, krádež, znásilnění v temném zákoutí? Dostala jsem strach. Ale ne o své zdraví, bála jsem se, protože jsem neměla oholené nohy. Zraněnou by mě totiž převezli do nemocnice, kde by mě ošetřoval nádherný doktor, láska na první pohled. Protože v seriálech se to přece stává. Představa, že by mi mé životní štěstí znemožnily chlupaté nohy, mě donutila přidat do kroku. Žádné přepadení jsem si nemohla dovolit.

Pamatuju si svou družinářku ze základní školy. Byla to asi padesátiletá žena, dáma, po škole chodila zásadně v jehlových podpatcích, sukýnkách, vždy upravená. Na jedné procházce kolem nás projelo drahé luxusní auto. A ona prohlásila, že kdyby ji mělo přejet auto, mělo by to být právě toto. Tehdy jsme se tomu se spolužáky smáli. Později jsem si uvědomila, že kdyby ji srazila třeba stará škodovka, byla by to pro ni skutečná katastrofa. Úplně by to zničilo její celý život budovanou image. A připadalo mi to směšné a bylo mi líto, že je její život založený na takové povrchnosti.

Jenže za týden jsem jela k holkám na návštěvu znovu. I tentokrát už byla tma a já opět statečně odmítla doprovod od zastávky. Dneska jsem měla pečlivě oholené nohy, čerstvě umyté vlasy a šla jsem s hlavou nahoře. Ani trošku jsem nepospíchala a vůbec jsem se nebála. Přestože i když se mi to úplně nelíbí, mediální fikce ovlivnila i mě.

Tereza Sýkorová