Dvacetiletá Tereza Kuchařová plánuje svatbu se svou snoubenkou. Žijí spolu v Rakousku, kde od roku 2019 mohou homosexuální páry uzavřít manželství. V Česku to ale zatím možné není.
Česká republika – „Má snoubenka je Rakušanka. Poznaly jsme se přes internet. Nenapadlo by mě, že tak poznám někoho, koho si budu chtít vzít,“ popisuje Tereza Kuchařová seznámení se svou snoubenkou Nadjou, s níž tvoří pár téměř dva roky. V České republice mohou lidé stejného pohlaví uzavřít pouze registrované partnerství, nikoli manželství. Kuchařová se svou partnerkou ale žijí v Rakousku, kde se od loňského roku smějí vzít i homosexuální páry.
„Když mi bylo patnáct, uvědomila jsem si, že mě přitahují holky. Líbili se mi i kluci, proto mě ani dlouho po tom nenapadlo, že bych mohla být s dívkou ve vztahu,“ vypráví Kuchařová. Se svými pocity se zprvu s nikým nedělila a snažila se je potlačit. Až později se svěřila svým kamarádkám. „Kamarádky se mi řekly, že se jim taky líbí holky. Od té doby jsem svou orientaci přijala,“ dodává. Podle výzkumu profesora Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jaroslava Flegra českou populaci tvoří přes 18 procent lidí s neheterosexuální orientací.
Se strachem z přijetí společnosti se potýkají klienti psychologa Josefa Smrže. Uvědomění si své vlastní sexuální orientace může být během na dlouhou trať, někdy tento proces trvá i několik let. „Přiznání vlastní sexuální orientace je pouze prvním krokem. Dalším je takzvaný vnější coming out, tedy sdělení sexuální orientace svému okolí. Je to složitá situace vyžadující mnoho odvahy,“ míní Smrž.
Tereza Kuchařová řekla rodině o své sexuální orientaci, až když byla ve vztahu se svou nynější snoubenkou Nadjou. „Mamka byla dost překvapená, ale teď Nadju bere jako součást rodiny. Nejvíc mě překvapil mamčin přítel. Má šedesát šest let, ale pomalu ani nemrkl. Mám veliké štěstí, že mám takovou rodinu. Bohužel, mnohokrát lidé ztrácí kontakt s rodinou kvůli své orientaci,“ říká.
Cestu k dosažení uzákonění registrovaného partnerství vnímá jako svůj největší úspěch gay aktivista a politik Jiří Hromada. „V roce 1990 sdělil první průzkum veřejného mínění, že pouze deset procent občanů naši menšinu akceptuje. V roce 2006 to už bylo 75 procent, loni osmdesát,“ těší Jiřího Hromadu, který byl dvacet let v čele hnutí podporující sexuální menšiny. „Registrované partnerství není stoprocentně rovnoprávným institutem pro soužití dvojic stejného pohlaví s manželstvím, ale nechybí mnoho,“ dodává Hromada.
V České republice mohou homosexuální páry od 1. července 2006 uzavírat registrované partnerství. Ovšem partnerství není to samé jako manželství. Neheterosexuální páry se smí registrovat pouze na čtrnácti matrikách v zemi, zapsáním na matrice nevzniká společné jmění. Registrovaní partneři také nemají nárok na vdovský či vdovecký důchod. Na podporu práv sexuálních menšin se konají i pochody napříč celým světem. „Ráda bych se zúčastnila Pride průvodu ve Vídni, který prý stojí zato,“ říká Kuchařová.
Tereza Liczmanová
