Manžela si můžu vybrat sama, říká studentka z Turecka

Evropa řeší nošení burek na veřejnosti. Ženský oděv zahalující celé tělo je v rozporu s hodnotami republiky či znemožňuje identifikaci osob. Nur Öner, turecká devatenáctiletá studentka angličtiny, se zákazem nesouhlasí.

„Dříve jsem burku nosila, cítila jsem se bezpečně, protože nebylo vidět mé tělo“ vypráví Öner. Kdyby burku neměla, mohlo by se to považovat za provokaci mužů. Burky ženy nosí dobrovolně, mají hlavně zahalit vlasy. „Vlasy jsou tím prvkem, který dělá ženu krásnou,“ tvrdí studentka a pokračuje, že se jí zákaz nošení burek nelíbí. „Je právem každého člověka nosit to, co sám chce. Tento zákaz vnímám jako porušování lidských práv,“ rozčiluje se Öner.

„Studuji na univerzitě v Ankaře a jako na každé univerzitě nebo na úřadě je vstup se zahalenou hlavou zakázán,“ stěžuje si. Sedí naproti v sukni odhalující kolena a upnuté halence. Kratší vlasy má rozpuštěné a je koketně nalíčená. „Dnes v Turecku uvidíte více dívek, které jsou oblečeny jako já teď, než ty, které nosí burku,“ vysvětluje. Styl oblékání však velmi úzce souvisí s regionem, z něhož žena pochází.

Nur Öner žije v jedné z liberálních rodin ve městě Batman v jihovýchodním Turecku. „Mám štěstí, rodiče mně ani mým sestrám nediktují, co máme dělat a koho si musíme vzít,“ svěřuje se. Už sedm měsíců má stejně starého přítele. Svůj vztah bere vážně. „Chtěla bych si ho vzít,“ říká. Matka o něm ví, otec ještě ne. „Teď je moc brzo, řeknu mu to až za nějakou dobu, aby si o mě nedělal starosti,“ prozrazuje. Netají se tím, že na střední měla jiného přítele, se kterým vydržela přes tři roky. Sex s ním neměla. „Chci se sexem počkat až do svatby,“ tvrdí a dodává, že nechce být pro muže snadnou trofejí. „Jde o mou čest, navíc není kam spěchat,“ nestydí se odpovědět na ožehavou otázku.

Že má svobodomyslné rodiče, dokazuje i fakt, že přijela do České republiky na konferenci o lidských právech. „Přestože často cestuji, stejně mě sem ze začátku nechtěli pustit. Píšu jim ale každý den. Navíc znají kluky, se kterými tady jsem, tak jsou klidní,“ uzavírá Öner.

Hripsime Zohrabyan