Mám se ráda. Bezvýhradně

Každý člověk je jiný. Jak se máme domluvit, když často uvažujeme protichůdně? Hledání dosud neobjevených možností lidské tolerance jde ruku v ruce s problémy a naráží na překážky.

V posledních dnech mi události kolem mě ukázaly něco zásadního. Člověka lze naučit pouze sebestřednosti, nikoli sebedůvěře. Sebedůvěru si musí každý v sobě vypěstovat sám. Semínko sebestřednosti ve vás však většinou zasejí druzí. A to především svou přehnanou péčí a přehnanou laskavostí.

Moje stejně stará kamarádka má přítele. Je to třicetiletý, příjemný, obětavý a seriózní muž. Nekuřák a skoro abstinent. Ona, dlouholetá kuřačka a vypočítavá mrcha, která si navíc ráda přihne. Jednoho chladného večera ji (říkejme mu pan Úspěšný – zastává totiž významnou funkci v nadnárodní počítačové firmě) vzal na večeři s přáteli. Padlo pár skleniček, slovo dalo slovo a diskuze plynula zcela nenuceně. Muži jsou, alespoň podle mé zkušenosti, citliví na detaily z prostředí ložnice. „Beruško, tohle nemusí přece každý vědět,“ červenal se, když kamarádka před všemi přítomnými poněkud netaktně začala vytahovat na povrch jeho slabé stránky.

Všichni máme ve skříni nějakého toho kostlivce. Někdo víc a někdo míň ztrouchnivělého. Nedostatky jsou součástí lidského já a dělají lidi zajímavé. Stydět se za něco, co člověka odlišuje od ostatních, je hloupé. Pan Úspěšný se kamarádce při návratu z večeře div neomluvil, že ji mezi své přátele vzal a že se jí ho podařilo, byť to zřejmě nemyslela zle, před všemi zesměšnit. Vytrácí se snad z mozku zamilovaného člověka veškerá racionalita? Bezmezná tolerance, mnohdy až hraničící s hloupostí,  nutí kamarádku, jak sama řekla, zkoušet, kam až může zajít. Ví, že by pro ni i dešti poručil, kdyby to jen trošku šlo. A tak si na něm hojí svoje ego a kompenzuje nedostatek sebevědomí. A tak dřívě vstřícná a ochotná holka zmutovala v egoistku. A nikoli jen vlastní vinou.

Tolerance je bezpochyby jednou z nejušlechtilejších lidských vlastností. Ale… Dobrého chtít a dávat po málu, je moudré. Čeho je málo, neomrzí, nezevšední a nestane se nudným. Čeho je málo, toho si lidé budou vždy cenit. I zákon trhu považuje za cenné ty věci, kterých je omezené množství. Říkáte si, jak sobecká myšlenka. Jenže není. Zásadou pro fungující vztah je neobětovat svoji důstojnost a nepožadovat po druhém, aby to dělal. Člověk, který se má rád, nemá důvod chtít po druhém, aby ze sebe kvůli jeho modrým, zeleným, hnědým nebo fialovým očím s hvězdičkou, dělal idiota. Člověk, který se má rád, ví o svých kvalitách a nepotřebuje o nich být neustále ujišťován. Člověk, který nechce uškodit druhému, by měl pamatovat, že podléhat lásce se nevyplácí.

Co to tady ta dvacetiletá slepice píše, říkáte si. Ve svém věku ví o vztazích a podobných záležitostech velký kulový.  Ano, vím. Přiznávám. Ale mám se ráda.

Martina Vyroubalová