Lyžařina - dřina, ale zábava a psina

Každý rok v zimě, když se rozpoutá lyžařská mánie, přemýšlím o jejím smyslu. I když patřím k příznivcům lyžování, snowboardu i běžkování, stále mi uniká, co nás pořád táhne do mrazivého horského prostředí.

Nenapadlo vás někdy při jízdě ze svahu plného ledových ploten, proč dobrovolně podstupujete taková muka? Nohy bolí od věčného zatáčení doleva a doprava a ani mozek si neodpočine. Musíte si pečlivě plánovat trasu, abyste nesrazili pomalu jedoucí pluhaře, nebo v opačném případě nezkřížili cestu šílenému šusaři. Lyžáky vás na šesti místech tlačí, svírají nohy a vaše chůze v nich nevypadá zrovna ladně. V několika vrstvách zimního oblečení připomínáte golema a ani helma, ve které vyhlížíte jako nepovedený panáček z lega, vám na půvabu nepřidává. Počasí se málokdy blíží ideálu. Buď vám dvacetistupňový mráz zalézá za nehty na nohou i na rukou a na umrzlý kopec by se hodily spíše brusle než lyže, nebo se potíte v několika vrstvách oblečení a brodíte se mokrým sněhem.

Mám za to, že existuje alternativa lyžařských kurzů, která by nebyla tolik traumatizující. Proč bychom nemohli strávit týden třeba poklidným hraním golfu, důstojnou jízdou na koních nebo lehce nudnou, avšak naprosto bezpečnou hrou petangu? Na takovém petangovém školním výcviku bychom ráno vstali, posnídali francouzský toast a pohovořili bychom o vskutku malebném výhledu a dechberoucí modré obloze. Oblékli bychom si bělostné šaty a sčesali bychom si patku na stranu. Následoval by seminář o správné technice hodu s přestávkou na šálek čaje. Odpoledne bychom se věnovali aplikování nově nabytých poznatků ve hře. Ani slabší výkony by nikdo nezesměšňoval. Rozhodně by nemohlo dojít k takové potupě, jako když na lyžařském kurzu udělá první družstvo uličku, kterou se dolů ze svahu zahanbeně kutálejí členové třetího výkonnostního týmu. Večer by se ve společenské místnosti rozehrál turnaj v dámě a bridži.

Lákavé, že? Zábava na úrovni. Žádná faux pas při pokleslých společenských hrách, žádné ranní kocoviny, žádné důvěrnější poznávání ostatních členů lyžařského kurzu, žádné trapné pády na sjezdovce. Moment! Tohle jsou vlastně důvody, kvůli nimž tolik zbožňuji lyžařské pobyty! A kvůli takové legraci jsem ochotná přetrpět bolavé nohy, pomalé pluhaře, nepohodlné lyžáky, vrstvy tlustého oblečení, lyžařskou helmu i příšerné počasí.

Autorka: Jana Urmanová