Lidé oslavili Masarykovu stošedesátku

Desítky lidí vyjádřili Tomáši Garrigue Masarykovi svou úctu před brněnskou lékařskou fakultou. Oslavy jeho stošedesátých narozenin se zúčastnili převážně pamětníci.

Minuty rychle utíkají. Blíží se poledne. Před Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity se shromažďuje asi šedesát lidí s kyticemi. Všichni gratulanti upínají své pohledy na sochu stojící uprostřed. Bude se slavit. Tatíček Masaryk se před sto šedesáti lety narodil.

Pár vojáků na velitelův rozkaz neustále poponáší velký koš s květinami na prostranství před sochou Tomáše Garrigua Masaryka tam a zase zpět. Další muži v zeleném stojí po boku sochy a s českou vlajkou v ruce trénují postavení čestné stráže. „Společnost Ludvíka Svobody je už tady a běž se zeptat, za koho tu jsou támhleti,“ pokřikují na sebe koordinátoři, kteří podle seznamu gratulantů kontrolují příchozí sympatizanty Masaryka. Při pondělním pietním aktu, který připomíná sto šedesáté výročí narození prvního československého prezidenta, musí být vše perfektně nacvičeno a připraveno.

Ve dvanáct hodin se okruh lidí, kteří přišli uctít Masarykovu památku, pomalu uzavírá. Jsou mezi nimi převážně starší lidé. O mladého člověka v davu nezavadíte. Vyjma studentů vycházejících z budovy fakulty. Ti se ale jen rozhlédnou co se děje a odchází si za svými povinnostmi. Vzrušení pamětníků, které je cítit ve vzduchu, studenti neopětují.

Netrpělivé přešlapování v chladném březnovém poledni přeruší hlas průvodce vzpomínkovou akcí, který seznamuje přítomné s programem. Nechybí projev brněnského primátora Romana Onderky. V něm krátce charakterizuje Masaryka jako člověka, ale zaměřuje se hlavně na jeho ideály demokracie. „Opět se vracíme k Masarykovým ideálům – demokracii a humanismu. Právem v něm vidíme největší mravní autoritu našich dějin dvacátého století,“ míní Onderka. Hudba a přednes básně vedou k hlavnímu bodu shromáždění, kdy přítomní lidé pokládají květiny k Masarykově soše. S malou úklonou před pomníkem pro vyjádření úcty postupně přistupuje více než dvacet vyslanců různých politických uskupení a organizací s Masarykovým odkazem.

Osobnost Tomáše Garrigua Masaryka je pro celý národ symbolem čestného a morálního člověka. Tak reprezentoval sebe i svou zemi v zahraničí. Pokud chceme šířit Masarykův odkaz dál, měli bychom si na něj vzpomenout častěji, než jen ve významných jubileích. A měli by na něj vzpomínat obzvláště mladí lidé. Výjimkou by neměli být studenti univerzity, jenž nese jeho jméno. My. Vždyť ho máme neustále na očích – takříkajíc přes silnici.

Hraje státní hymna a paní vedle mne pláče.

Martina Götzová