Lezení v jeskyních je opravdový adrenalin

Turistická sezóna začala. Venku je letní počasí. Proč se nejít zchladit do Moravského krasu? Po domluvě je možné prohlédnout si i málo přístupné jeskyně a vyzkoušet odvahu v úzkých mokrých uličkách.

Dobre svetlo a overal je zaklad kazdeho speleologa.Foto: archiv Zuzany Musilové

Brno - Zuzana Musilová patří do jedné z poloamatérských skupin Tartaros, které se o jeskyně v Moravském krasu starají. Jaké to je být speleologem, trávit hodiny pod zemí a plazit se v bahně?

Máte pod zemí někdy strach?

Určitě. Největší strach mám v úzkých částech. Nikdy nevím, jestli, když se tam vlezu, vylezu zase zpátky. Už párkrát se nám stalo, že se někdo zasekl. Nejhorší je v takových chvílích panika. Člověk se začne vrtět, zachytí se za kousek oblečení a místo, aby se v klidu snažil dostat ven, zapadá pořád víc.

Jak dlouho zůstáváte dole?

Klidně půl dne. Záleží na tom, jak je jeskyně dlouhá. Někdy se jeskyňáři domluví třeba tam i přespí. Věci si táhnou v nepromokavém vaku na zádech a stráví tam i několik dní. Já jsem to ale zatím nezkoušela. Je to náročné hlavně na psychiku. Být zavřený třeba tři dny v zimě, vlhku a tmě mě zase tolik neláká.

Dá se do jeskyní chodit po celý rok?

Dá, jen některé mají omezení. Na jaře je v nich dost vody a spí tam netopýři, kteří se nesmí rušit.

Co to obnáší starat se o jeskyni?

Je důležité zabezpečit vchod, aby tam nelezli lidé bez dovolení. Staráme se taky o to, aby bylo vevnitř čisto. Vynášíme ven bahno, uklízíme a zkoumáme je. Když něco objevíme, pořádně to prozkoumáme a zajistíme. Potom zavoláme měřiče a nakonec zpracováváme údaje.

Je něco, co nemáte na speleologii ráda?

Někdy, když se bádá a tahají se kyblíky s bahnem, třeba půl dne. Jsou hrozně těžké a je to otrava. A taky, když jsem dlouho ve vodě, jsem zmrzlá a zebou mě kolena. To se pak nejvíc těším do teplé vany.

Někdy nezbude nic jiného než jeskyňáře odstřelit

Kterou jeskyni máte nejraději?

Amatérskou. Je dost velká a od každého druhu výzdoby i lezení je tam něco. Chvíli se v ní člověk plazí po břiše v úzkých uličkách, kam se sotva vejde a užije si i dost lezení na laně ve vysokých komínech.

Kde jste byla nejdál?

V jeskyních v Rumunsku. Bylo to super. Vždycky se sbalíme a někam vyjedeme. Domluvíme se s tamějšími jeskyňáři. Nikam nelezeme bez dovolení. Vždycky o nás ví, už proto, kdyby se někomu něco stalo. Máme takový kontrolní systém. Jeden vždycky zůstane nahoře, dáme si časový limit, a když se překročí třeba o tři, čtyři hodiny, vyrazí se ten nahoře podívat, co se děje, teprve pak se volá na jeskyňářskou záchranářskou službu a zajišťuje pomoc.

Stalo se vám, že jste někde uvízla?

Mně osobně ne, ale mým známým ano. Kamarád spadl a zlomil si nohu, naštěstí se ho podařilo vytáhnout. Stejně jako další známé, kteří lezli do vodní jeskyně. Mezitím začalo strašně pršet a rychle stoupla hladina. K tomu jim prasknul člun a uvízli. A tátu jednou museli vyprošťovat. Zasekl se na skále. Dokonce ji museli nad ním opatrně odstřelit. Bral to, jakoby se nic nedělo.

Rumbál a plamínky na hlavě

Co potřebuje člověk, který se rozhodne dělat speleologa?

Mít chuť, odvahu a hlavně se musí přihlásit do nějaké skupiny. Většinou je rok čekatel, platí příspěvky a jezdí na akce. K tomu potřebuje dobré oblečení. Začíná se většinou v montérkách s kšandami a v holínkách. Pokud ho to zaujme, je dobré pořídit si časem pořádný nepromokavý overal a výstroj na lezení. Důležité je i dobré světlo a helma.

Dobré světlo?

Myslím čelovku, protože potřebuje prázdné ruce. Používá se i karbidka. To je lampička, která má zásobník karbidu vápenatého, na ten kape voda a vzniká plyn, který se potom zapálí.

Nemáte strach lézt s otevřeným ohněm na hlavě?

Ne, jednak to zase tolik nehřeje a hlavně je to užitečné, protože čelovka svítí většinou jen na jedno místo, kdežto karbidka osvítí prostor dokola.

Pořádáte i akce pro veřejnost?

Jednou za rok je Rumbál, speleologický ples a Speleofórum, kde ukazujeme, co jsme za rok našli. Po domluvě provádíme po jeskyních kamarády a lidi, kteří mají zájem vyzkoušet si adrenalin pod zemí. Většinou jsou to skauti nebo různé turistické kroužky.

Musela jste se už se skupinou vracet, protože to někdo z nich nezvládl?

Jednou už jsem měla v jeskyni klaustrofobičku. Nejdřív říkala, že je všechno v pohodě a pak pobíhala zmateně kolem. Nakonec jsme museli kvůli ní exkurzi ukončit. Je to občas adrenalin, ale přesně to mám na lezení ráda.

Medailon

Helena Čtvrtečková