Levná exotika na brněnské tržnici

Já, stejně jako mnoho studentů, mám na konci měsíce hluboko do kapsy. Řeším, jak se co možná nejvydatněji najíst za co nejméně peněz. Bohužel můj zhýčkaný jazýček si rád čas od času dá něco exotičtějšího, než je smažák z menzy. Proto moje kroky často vedou na vietnamskou tržnici na Olomoucké ulici.

S posledními dvěma stokorunami v ruce vcházím do areálu tržnice Olomoucká. Cíl je jasný. Hodně se najíst a levně nakoupit. Míjím velkou halu, která je nacpaná k prasknutí levným oblečením. Kvůli tomu tady nejsem, takže bez zájmu procházím kolem skupinky Vietnamců, kteří z  nákladního auta vykládají desítky krabic s dalším oblečením. Pro mě je nejdůležitější pravá část tržnice, kde se schovávají asijské obchody a bistra.

Jsou tu celkem tři místa, kde se dá najíst. Nelze je minout. Všechna bistra jsou hned vedle sebe. Já mám nejradši to prostřední, ve kterém se na mne vždycky usmívá sympatická Vietnamka. Jako vždy se nechávám zlákat jejím hlasitým vábením a sedám si na poslední volné místo. Všechna tři bistra jsou poměrně malá a naráz tu může jíst jen kolem dvaceti lidí. Okolo mě sedí směsice různých strávníků. Místní vietnamští prodavači. Studenti. Nebo také skupinka úředníků, která si sem odskočila na polední oběd z kanceláře.

Najíst se dá velmi levně. Téměř vše stojí do stokoruny. Z častých návštěv jsem si všiml, že si zde lidé nejčastěji dávají tradiční polévku Pho Bo. I já si ji dávám a po pár minutách přede mnou stojí více jak litrová miska vroucího vývaru. Toto populární vietnamské jídlo se skládá ze zmíněného  hovězího vývaru s plátky hovězího masa a rýžových nudlí. Vše je dochuceno limetkou, pálivými papričkami, mungo klíčky a hlavně koriandrem, který polévce dodává to správné aroma. V bistru si můžete vybrat i z dalších variant, kdy hovězí maso nahrazuje kuřecí, kachní nebo maso z kapra. Polévky stojí od sedmdesáti do devadesáti korun. Pokud na ni člověk nemá zrovna chuť, vybere si z široké nabídky nudlí, smažených masových závitků, zeleniny a pro odvážné se občas v nabídce objeví šneci nebo dušené larvy bource morušového. Jeden smažený závitek stojí deset korun, takže se zde běžně prodávají obvykle po desítkách.

Po vydatné hovězí polévce a mnoha minutách strávených ve společnosti vietnamské populární hudby se jdu porozhlédnout po zdejších obchůdcích. Prodejci mě hlasitě zdraví sotva nakouknu dovnitř. Pokud se moc nevyznáte v asijských surovinách, doporučuji si s sebou vzít průvodce nebo si informace předem nastudovat doma. Přestože se prodejci moc mile usmívají, nejde z nich dostat kloudného slova. Lze se maximálně dozvědět, jak se suroviny jmenují. Jak je ale upravit nebo co se z nich dá uvařit, zůstává záhadou. Ovšem nakoupit se dá božsky.

Především exotické potraviny, které v supermarketech stojí majlant, se zde dají sehnat až o polovinu levněji. Já sem jdu s myšlenkou utratit co nejméně peněž a zůstat živ dalších několik dní. Prohlížím si regály nacpané barevnými obaly, skleněnými lahvemi se sojovou, rybí nebo ústřicovou omáčkou, krevetovými krekry nebo pytlíky s čajem. Ochomýtám se kolem mnoha kilových pytlů s rýží a prohlížím si veliké kádě, v nichž jsou ponořené kostky tofu. Právě tofu a rýže jsou suroviny, které zde vyjdou opravdu levně. Kilo rýže si lze pořídit za padesát a čtvrt kilovou kostku tofu za patnáct korun. Kromě trvanlivých potravin sem každý týden dováží čerstvé bylinky, ovoce a zeleninu. Sehnat se tu dá čerstvý koriandr, citronová tráva, chilli papričky nebo zázvoru podobný kořen galanga. Ve dvou obchůdcích prodávají i čerstvé maso a ryby.

Úkol jsem splnil na jedničku. Spokojeně odcházím z tržnice. V podpaží mám kilo rýže a v rukou kostku tofu a kari pastu. Jsou to ingredience na těžké časy. Rýži uvařím s kari pastou a do hotové směsi vhodím na kostky nakrájené tofu. Po několika zkouškových jsem si ověřil, že se díky těmto několika surovinám dá přežít mnoho dní. Myslím, že by žádný student, ať už má jakkoliv hluboko do kapsy, neměl Olomouckou tržnici minout. Skýtá nejenom možnost rozšířit si obzory v oblasti asijských potravin, ale i výhodně nakoupit suroviny, o nichž by nás nikdy nenapadlo, že mohou perfektně zapadnout do našich kuchyní.

Josef Kokta