Last minute balení

„Já u moře nic nepotřebuju. Stačí mi plavky a sluneční brýle,“ machroval tatínek. Brzy mu sklaplo, když v Bulharsku zjistil, že si zapomněl zabalit trička. Měl tedy jen to, ve kterém přijel.

Baleni k mori nikdy nenechavejte na posledni chvili.Foto: Boris Marko

I tak to může dopadnout, když se ráno rozhodnete, že odpoledne letíte k moři. Běžné balení celé rodiny je náročné samo o sobě, neřku-li za pár hodin. Ušetříte sice za dovolenu spoustu peněz a můžete se v koutku duše radovat, jak jste na ty cestovní kanceláře vyzráli. Na druhou stranu riskujete, že váš zběsilý úprk k moři bude provázet řada nepříjemnosti.

Já, svědomitá dcera svých rodičů, poučena zásadami spořivého a zodpovědného chování, jsem se také rozhodla odjet na dovolenou last minute. Vědoma si však své nezkušenosti s podobnými akcemi, slevila jsem z modelu ráno balím – večer razím. Na sbalení jsme měli den a půl. Byla to velmi špatná strategie, neboť jsem si neuvědomila, že partner bude až do večera v práci, takže téměř vše musím stihnout sama.  

Paní v kanceláři se na mě přestala usmívat

A tak jsem chytila pořádnou cestovní horečku. Do půlhodiny jsem musela přijet do cestovní kanceláře a zaplatit zájezd. Jenže jsem u sebe neměla dostatek peněz. Přijela jsem tedy a zaplatila jen zálohu, aby mi jej alespoň zamluvili. V cestovce jsem zjistila, že neznám partnerovo rodné číslo. Ten mi nemohl zvednout telefon, protože měl pracovní hovor. Paní v kanceláři, se na mě přestala usmívat. Sdělila mi, že letadlo letí o osm hodin dříve. Vzala jsem to úprkem do banky vybrat chybějící částku peněz a pak zase zpátky doplatit zájezd. V hlavě mi rotovala hromada věcí, které jsem nesměla zapomenout. Nakoupit jídlo, opalovací krémy, pohotovostní léky. Přijít domů, vyprat oblečení, učinit jej suchým a všechno zabalit.  

Dva kufry nám musí stačit 

Když partner přišel navečer domů, našel mě zhroucenou mezi dvěma kufry. Zmateně jsem mu tvrdila, ze se do dvou zavazadel nevlezeme. Když jsme okolo jedné  konečně dobalili a šli spát, myslela jsem, že už mě čekají jen příjemné zážitky. Ale ejhle. Ráno jsem se probudila se zablokovanými a bolavými zády. Evidentně důsledek mého zběsilého jednodenního zařizování. Nedokázala jsem se otočit o více než deset centimetrů na každou stranu a i tak mé pohyby připomínali zaseklého robota.  

Na poslední chvíli jsme tedy ještě před odletem nakoupili pilulky proti bolesti. Byly parádně silné a obsahovaly spoustu kofeinu. První tři noci jsem tedy zírala do stropu a počítala mrtvé řecké komáry. Ale v duchu jsem se radovala, jak jsme na ty cestovní kanceláře vyzráli.

Hana Marko