Ladislav Janíček: Když se dostanete k letadlům, je to na celý život

Už při letmém pohledu do kanceláře současného kvestora Masarykovy univerzity je jasné, jaká je jeho největší záliba. Ladislav Janíček má naproti stolu klávesy.

Kandidát na rektora Masarykovy univerzity Ladislav Janíček ve svém volném čase nejraději hraje na klavír. Jak hraje, je ostatně možné zjistit po spuštění audia. Nevyhýbá se ale ani sportu, přestože je jeho práce časově náročná.

Myslíte si, že jste workoholik?

To si nemyslím. Spíš bych řekl, že má pozice kvestora je poněkud náročná. Navíc jsme teď řešili kampus. A to je sama o sobě náročná záležitost, která vyžadovala spoustu času. Takže jsem se musel naučit spoléhat na tým kolem sebe a zadávat práci i ostatním.

Když se tedy nepovažujete za workoholika, co děláte nejraději ve svém volném čase?

Nejvíce se věnuji hudbě, hraji na klavír. Máme dokonce hudební skupinu, kvintet, ve kterém hrajeme barokní hudbu.

Můžeme vás někde vidět hrát?

Ano, hrajeme na veřejnosti. Poslední vystoupení jsme měli na Dies Academicus, kde jsme také poprvé hráli v kostýmech. Budeme hrát v Luhačovicích při otevírání pramene. V dubnu nás bude možné slyšet také v Telči, kde se bude otevírat nový objekt Masarykovy univerzity.

Poslechnete si rád kromě klasické hudby i něco jiného?

Mám rád i rockovou hudbu. Jsem orientovaný na brněnský rock sedmdesátých a osmdesátých let. Pořádal jsem už pět ročníků rockových koncertů, z nichž se tři odehrály na nádvoří rektorátu, další v našem novém kampusu.

A co další zájmy?

Taky mám rád sport, hrával jsem hokej. Bohužel jsem si před třemi lety zlomil krk, tak se teď trochu vyhýbám kontaktním sportům. Jinak chodím klasicky do posilovny. Další velkou zálibou je sportovní střelba.

To jsou dost různorodé zájmy. Myslíte si, že jste spíš individualista nebo týmový hráč?

Určitě mám raději kolektivní sporty. To, že jsem se teď přestal hokejem na chvíli zabývat, bylo způsobené zraněním, které bylo poněkud komplikovanější, než se dalo čekat.

Podílel jste se na vývoji leteckých simulátorů, učíte na leteckém ústavu a vystudoval jste stavbu letadel. Jak jste se vůbec k letadlům dostal?

Letadla považuji za jeden z vrcholů techniky, takže mě vždy přitahovala. Vystudoval jsem stavbu letadel a šel pracovat do Kunovic. Po nějaké době jsem se vrátil do školy a učil jsem tam. Pak jsem se začal zabývat poněkud speciální oblastí – konstrukcí vrtulníků. A dostal jsem nabídku účastnit se vývoje leteckého simulátoru pro armádu. Takže mám k letadlům určitě vztah. Vždycky říkám, že jakmile se někdo dostane k letadlům, je s nimi spojený už na celý život.

Máte dvě děti. Starší už studuje na vysoké škole?

Letos se teprve hlásí.

Jak si vybíral školu, kam se hlásí?

Hlásí se na řadu vysokých škol. Vybíral nejprve podle zájmu. Pak, což mě potěšilo, se taky zamyslel nad tím, co bude chtít celý život dělat. To je podle mě důležité, myslet nejen na to, co člověka baví.

Díval se i na kvalitu školy?

Ano, a myslím si, že je to správné. Protože není důležité pouze to, jaký obor absolvujete, ale také kde ho absolvujete. No, možná to ještě dnes úplně nejdůležitější není, ale v budoucnu rozhodně bude. Moc bych mu nedoporučoval soukromé vysoké školy.

Dovedete si představit situaci, že vy budete rektor a on bude na Masarykově univerzitě studovat?

Bylo by to těžké asi hlavně pro mě. Musel bych dělat, že se naprosto neznáme. A taky by byl asi pod mnohem přísnějším dohledem než všichni ostatní.

Autor: Vanda Vrubelová

Další články najdete na: http://www.munimedia.cz/kurz/stisk/.