Pro studenty slovo kredit neznamená pouze stav účtu mobilního telefonu, ale je jedním z nejdůležitějších věcí, se kterým se setkávají při studiu na vysoké škole. Pro úspěšné složení bakalářského studia jich student minimálně potřebuje sto osmdesát, na magisterské studium alespoň tři sta kreditů.
Brno Kreditový systém na vysokých školách je nejrozšířenější způsob univerzitního hodnocení v Česku. Podle průzkumu pracovníků Masarykovy univerzity tento systém k roku 2007 využívá šestaosmdesát procent vysokých škol v tuzemsku. Systém se oficiálně jmenuje European Credit Transfer and Accumulation System (ECTS). Používá jej Masarykova univerzita, stejně jako Mendelova univerzita či Vysoké učení technické v Brně. „ECTS je evropský systém pro akumulaci a převod kreditů. Mimo jiné pomáhá studentům uznávat předměty v zahraničí a zahraničním studentům u nás. Také jsme už dříve obdrželi certifikát za správné zavedení kreditního systému ve všech bakalářských a magisterských programech,“ uvedla mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.
Jednotlivé předměty jsou ohodnoceny kredity. Čím je předmět náročnější, tím získává student jeho splněním více kreditů. „Jeden kredit odpovídá zhruba pětadvaceti až třiceti hodinám práce, které student věnuje předmětu,“ dodala Fojtová.
Napříč fakultami
Aby student získal bakalářský titul, za tříleté studium musí získat minimálně sto osmdesát kreditů, na pětiletý magisterský titul potřebuje ještě o sto dvacet kreditů více. V průměru to znamená každý semestr získat zhruba třicet kreditů. Na některých fakultách Masarykovy univerzity kredity nasbíráte snadno, na jiných si musí studenti zvolit i nepovinné předměty, aby získali alespoň třicet kreditů za semestr.
Nouzi o kredity rozhodně nemají studenti fakulty sociálních studií (FSS). „Na žurnalistice jsou povinné předměty za šest kreditů, volitelné za čtyři. Některé z nich jsou podle mě nadhodnoceny. Oproti tomu veřejná politika a lidské zdroje bývají bodovány stejně, ale věnuji tomu o dost víc času,“ řekla studenta fakulty sociálních studií Adéla Pavlunová. Další obory jsou na tom podobně, co se týče náročnosti a kreditového hodnocení. Například studentka mezinárodních vztahů a evropských studií Sabina Langová má povinné předměty, které jsou ohodnoceny dokonce osmi až deseti kredity a v budoucnu na ní čekají předměty za dvanáct a čtrnáct kreditů. Úplným opakem FSS je pedagogická fakulta a fakulta sportovních studií. Bodování povinných předmětů se pohybuje mezi jedním až třemi kredity. „Nevím, jak to je na jiných oborech, ale já mám některé zeměpisné předměty silně podhodnoceny. Na to, kolik s tím člověk stráví času a kolik má studijního materiálu. Nejsem s tím spokojen,“ sdělil student pedagogické fakulty Lukáš Brtník, který kvůli nízkému ohodnocení předmětů musí mít v tomto semestru čtrnáct předmětů. Zvláštním případem jsou studenti sportovní fakulty. Některé jejich předměty jsou praktické a ke splnění zápočtů je potřeba pravidelného tréninku a fyzické námahy, což je rozdíl oproti ostatním fakultám. „Nelíbí se mi to. Člověk musí strašně dřít, aby dostal jeden kredit třeba za sportovní gymnastiku,“ řekla studentka sportovní fakulty Dagmar Zacharová. Aby splnila zápočtové požadavky ze sportovní gymnastiky, chodila celý semestr dvakrát týdně cvičit do tělocvičny. „Permanentka na deset vstupů stojí šest set korun, podobné je to i s dalšími náročnými předměty jako je basketbal nebo atletika,“ pokračovala Zacharová. Zda univerzita neuvažuje zvýšit kreditové hodnocení u některých předmětů, se nám zjistit nepodařilo.
U dalších fakult to je různé. Informatici v průměru získají za splněný předmět dva až čtyři kredity. Právníci podle studenta Petra Machaly dostanou za úspěšné absolvování předmětu průměrně tři kredity. Ekonomická fakulta má bodování pestřejší. „Co si pamatuji, tak to bylo rozmanité. Něco bylo za dva, něco za čtyři, něco za pět a jeden předmět byl za osm kreditů,“ vzpomněl si Petr Machala na působení na ekonomické fakultě. Přirodovědci mají také hodnocení jednotlivých předmětů odlišné. Za studium absolvují snadnější předměty za tři kredity. „Jeden těžký je za devět kreditů. Budu ho letos opakovat,“ řekl student Jan Langr. Poslední fakultou je lékařská. Říká se o ní, že je na studium nejnáročnější a studenti se na některé předměty prý musí učit i s ročním předstihem. Lliší se i výukou. „Máme to trochu jiné. Jeden předmět máme rozdělen na přednášku a cvičení. Za každý dostáváme kredity zvlášť. Dohromady za předmět získáme pět až šest kreditů. Za tu dřinu to je ale málo,“ myslí si Kateřina Kumrová, studentka zubního lékařství.
Laciné kredity
Studenti, kteří mají problémy za semestr nasbírat minimální počet kreditů, si však našli řešení. V pestré škále předmětů napříč celou univerzitou se vyskytují volitelné předměty, které jsou štědře kreditově ohodnoceny a příprava věnovaná předmětu je minimální. „Jedním takovým předmětem za šest kreditů je Sex, gender a společnost. Skládá se z nepovinných přednášek a na konci píšou studenti jednoduchý test,“ řekla studentka genderových studií, která si nepřála být jmenována. Podobným předmětem je podle ní i Světový film z aspektu gender a feministické teorie. „Na zápočet tam studenti psali recenzi na film, ale mohlo se to změnit,“ dodala. Oblíbeným předmětem u studentů je i pediatrie na pedagogické fakultě. „Tenhle předmět jen doporučuju, za šest kreditů si stačí jen obstarat soubor testových otázek z loňských let a splníte to,“ napsal na diskuzní fórum primát.cz student s přezdívkou Waran. I na filozofické fakultě se dají najít předměty, kam si chodí studenti přivydělat kredity. Například Uměnovědný biograf. Ze 243 studentů, kteří si předmět zapsali, zápočtové požadavky nesplnilo pouze patnáct z nich.
Studenti však při volbě předmětů z jiných fakult mohou počítat s komplikacemi. „Některé studijní obory povolují pouze určité množství volitelných kreditů, kam předměty z jiných fakult patří. Zbytek se musí nasbírat za předměty povinné či povinně volitelné. Příkladem může být FSS, kde se u některých oborů počítá pouze pět takových kreditů. „Rozhodně to tak není proto, aby studenti nezískávali kredity zadarmo. Spíš obor preferuje vlastní předměty,“ upozorňuje studentský poradce Václav Štefela.
Jan Daněk
