Korfbal si hodně lidí plete s lakrosem, říká reprezentantka

Ani hokej, ani fotbal, nýbrž korfbal je sportem jednadvacetileté studentky, která hraje v extralize a reprezentuje Českou republiku v mezinárodních utkáních. Kateřina Motáková si zahrála na Mistrovství Evropy i světa.

Katerina Motáková už si zahrála na Mistrovství Evropy a i svetaarchiv Kateriny Motakove

Nesmí se střílet na koš, pokud je obránce na vzdálenost paže. Je zakázáno brát soupeři míč z ruky a hrát nohama, běhat s míčem, faulovat a dokonce i driblovat. Po hřišti se prohánějí najednou ženy i muži. Muži ženám nijak nebrání – chovají se k nim jako gentlemani, i když možná trochu nedobrovolně - je to tak totiž v pravidlech.  Atmosféru prvorepublikového zápasu v tenise evokují krátké dívčí sukýnky hráček a dva koše zase připomínají basketbal. Nikdo se ale nespletl a tenistky nevyrazily na společný trénink s basketbalisty. Řeč je totiž o korfbale, smíšeném sportu s více než stoletou tradicí.

Usměvavá jednadvacetiletá studentka Kateřina Motáková se korfbalu věnuje od svých pěti let a patří mezi nejlepší hráčky v Česku. Hraje extraligu za Kolín a v reprezentaci České republiky. Přesto se jí stává, že když se zmíní o korfbale, lidé jen zmateně krčí rameny. „Hodně lidí si korfbal plete s lakrosem a florbalem. Většinou ani nemají tušení, jak se hraje. Někteří si vybaví alespoň vysoké koše bez desky,“ říká mladá hráčka.

Na poli se při hře pohybují vždy dvě ženy a dva muži z každého týmu. „Kluk brání kluka a holka holku. Pravidla jsou stejná pro všechny. Ženy nejsou zvýhodňované. Kluci hrají v kraťasech a holky v sukýnkách, abychom se na hřišti poznali, když by měla některá holka krátké vlasy,“ vysvětluje pravidla hry Motáková. Ke kontaktu na hřišti dochází výjimečně. „Někdy se mi stane, že dostanu od protihráče loktem do hlavy nebo do břicha, ale většinou je to neúmyslné,“dodává sportovně vypadající blondýnka.

Kateřina Motáková trénuje s kolínským extraligovým týmem a s reprezentací, navíc pomáhá dvakrát týdně s tréninkem mladších hráčů. Pro udržení kondice se věnuje i dalším sportům. Cvičí aerobik, jezdí na kole a na bruslích, ráda si zahraje squash. Zároveň studuje klinickou biologii a chemii na Univerzitě Pardubice. „Školu stíhám jako každý jiný student, protože korfbal nemá tolik peněz, abychom mohli mít každý měsíc reprezentační soustředění. S kolínským týmem trénujeme dvakrát týdně hodinu a půl. S reprezentací se scházíme jen před nějakou velkou akcí, například před Mistrovstvím Evropy nebo světa,“ popisuje skromně Motáková. Jako členka reprezentace si už zahrála například proti týmu Německa, Portugalska, Číny nebo Taiwanu.

V samotném Kolíně, městě s úspěšným týmem, není korfbal příliš znám. Na utkání chodí fandit především přátelé a rodiny hráčů. „Obyvatelé Kolína chodí na basketbal, hokej nebo fotbal,“ říká Motáková. Podle ní je také škoda, že v Kolíně chybí tělocvikář zapálený do korfbalu. Znojmo, Náchod, Bělá pod Bezdězem a Moravská Třebová – tam všude se už totiž korfbal díky učitelům dostal do základních škol.

O korfbalu se někdy říká, že je to sport, který vychovává k toleranci pohlaví. „Asi ano,“ připouští Motáková. „Ale musím říct, že kluci někdy říkají, že korfbal by byl lepší bez holek, že jim to kazíme. A nakonec jsou rádi, že nás mají na hřišti,“ prozrazuje s úsměvem.

Více informací o korfbalu a jeho pravidlech je k dohledání na www.korfbal.cz.

Eva Křivánková