Píše se rok 2025. Ukládám děti ke spánku a otevírám knihu s titulem Sborník schválených pohádek.
Anna FajkusováTomas Repka
V jedné zemi žily byly maminka s maminkou. Měly malou holčičku Karkulku, a aby to nezavánělo politickou propagací, měla Karkulka naprosto neutrální barvu, řekněme šedou.
Jednoho dne byla Karkulka vyslána k babičce. Dostala košíček s banány, které dosahovaly délky přesně čtrnáct centimetrů a splňovaly požadovaný stupeň plnosti i správné zakřivení, tuzemák a několik úsporných žárovek, neboť maminky měly podezření, že babička ještě pořád používá mléčné stowattovky.
Karkulka se vypravila na cestu. Když přišla do lesa, řekla si, že by mohla babičce natrhat překrásné bílé květiny, které v lese rostly. Když jich měla plnou náruč a zrovna se chystala pokračovat v cestě, vynořil se zpoza stromu vlk. Byl velký, zlý, prolhaný a zákeřný, ale tady pozor, rozhodně nebyl černý! Zeptal se Karkulky, kam jde, ale ta mu to odmítla odpovědět, že se s cizími nesmí bavit. „Když mi to neřekneš,“ pohrozil vlk, „nahlásím tě za otevřenou propagaci nacismu.“ Karkulka se podivila, co že to má znamenat a vlk jí vysvětlil, že bílé květiny, které drží v náruči, jsou protěže alpské, tedy ty, co nosili ve znaku příslušníci SS a jejich natrháním že jim Karkulka jasně vyjadřuje sympatie. Karkulka se zalekla, upustila kytici a raději vlkovi ochotně řekla, kam má namířeno a kde babička bydlí.
Vlk byl filuta a les dobře znal. K babičce proto doběhl s velkým náskokem. Babiččin domek byl malý a bezbariérový. Široko daleko sice žádní vozíčkáři nebydleli, ale nařízení je nařízení, a tak musela babička na stará kolena budovat nájezdovou rampu. Vlk vběhl do chalupy a užuž se chystal babičku sežrat, ale ta mu pohrozila, že jestli jí vlas zkřiví, nechá ho zažalovat za podněcování nenávisti a páchání násilí na skupině občanů, tedy důchodců. Vlk jí vysvětlil, že se úplně stejně chystá sežrat Karkulku a bylo po problému i po babičce.
Vlk se s nacpaným břichem uložil od postele a čekal na další chod. To už přicházela Karkulka, a když uviděla, co se děje, začala strašlivě ječet. Věděla ale, že jí nikdo nepomůže. Spáchat násilí na vlkovi před jejíma očima by znamenalo ohrozit mravní vývoj mládeže a to už by si v této době nikdo nedovolil…
Dcerka na mě ustrašeně kouká. „Mami, a jak to teda bylo dál?“ Povzdechnu si a zavřu knížku.
Potom přišel myslivec – zdravý, bílý a pracující heterosexuál, který žil hluboko v lesích a žádné nařízení neznal. Zato měl rozum a taky brokovnici. Vlka zastřelil a tomu z břicha vylezla babička, živá a zdravá…
Takhle to sice v knížce není, ale kdo by měl to srdce přečíst dítěti, jak to dopadlo doopravdy?
Anna Fajkusová
