Spolu s víkendovými volbami Brňané v referendu rozhodovali i o budoucí poloze hlavního vlakového nádraží. Zúčastnilo se ho pouze necelých čtyřiadvacet procent voličů.
I když se osmdesát procent z nich vyslovilo pro zachování nádraží ve stávající lokalitě, referendum pro svou velmi nízkou účast neplatí. Prakticky to znamená, že dohadování o tom, kam stanici umístit, se povleče dál.
Výsledek referenda se zdá být překvapivý. Dalo se totiž očekávat, že obyvatelé Brna konečně využijí této možnosti zvolit, jakým směrem se brněnský fenomén, hýbající městem již několik desítek let, bude ubírat dál. Nestalo se tak a Brňané opět nerozhodli. Příslovce „opět“ v přecházející větě zdůrazňuji. Promarnili šanci, která se jim nabídla po dlouhých dvanácti letech.
Nezájem, lhostejnost, pasivita?
Konečný výsledek kopíruje ten z roku 2004. Tehdy obyvatelé Brna rovněž o poloze nádraží rozhodovali v referendu, které dopadlo velmi podobně. Zneplatnila ho nízká volební účast. Nabízí se tak domněnka, že otázka pozice nejdůležitějšího nádraží v Jihomoravském kraji místním nepřipadá dostatečně důležitá. Je totiž s podivem, že ze zhruba třech stovek tisíc oprávněných voličů jich k referendu nepřišlo neuvěřitelných 230 tisíc. Pro představu, tolik obyvatel bydlí v Hradci Králové, Pardubicích a Jihlavě dohromady. Tak obrovský počet lidí dal svou neúčastí v referendu jednoznačně najevo svou lhostejnost k tomuto tématu. Těžko totiž hledat jiné důvody, proč jich o poloze nádraží nevolilo více.
Sokové se paradoxně shodují: je to vítězství
Poněkud rozporuplně lze nahlížet na postoj k výsledku od dvou hlavních referendových rivalů. Jak aliance Referendum 2016, která hlasování iniciovala a která usiluje o zachování nádraží ve stávající poloze, tak spolek Brno+ bojující za odsun nádraží ke Svratce, ho považují za vítězství. „Dva roky trvající úsilí jsme završili úspěchem a toto vylhané referendum skončilo prohrou aktivistů. Nemohou se na nic vymlouvat,“ vyjádřili se k poreferendové situaci zástupci spolku Brno+, jemuž předsedá bývalý náměstek primátora a člen ODS Robert Kotzian.
Lidé z Referenda 2016, jejichž několikaměsíční snahy kvůli výsledku vyšly naprázdno, ale nezůstávají s optimismem pozadu. „Všechny ty hlasy znamenají silný mandát. Voliči projevili vůli a s tímhle - ani s nádražím - nepůjde pohnout,“ napsali v sobotu po zveřejnění výsledků na svoji Facebookovou stránku s názvem Nádraží Brno. Zajímavé je, že krátce po sobotním uzavření volebních místností jejich přesvědčení o výhře bylo téměř skálopevné. Lídr aliance Jakub Patočka totiž na svém Twitteru vyjádřil pochopení pro zdlouhavé sčítání hlasů, které si vysvětloval mimořádnou volební účastí.
Zdánlivá spokojenost na všech stranách
Mohlo by se tedy zdát, že spokojenost zavládla na obou stranách a referendum nemá poražených. To je omyl. Volba o nádraží přeci jen nějaké přinesla, a to samotné Brňáky. Oni a desítky tisíc obyvatel kraje denně využívají hlavní nádraží, jehož současný stav absolutně nevyhovuje poptávce a moderním trendům. Jich všech se otázka brněnského železničního uzlu týká nejvíce.To, jak referendum dopadlo, je patem především pro ně, protože na konečné a viditelné důsledky budou každý den doplácet hlavně oni. Nesou za tento budoucí vývoj ale také plnou odpovědnost. Svou pasivitou v hlasování se odsoudili k dalšímu několikaletému čekání na finální verdikt a mezitím budou muset dál využívat původní, zastaralou a nevábně vypadající nádražní budovu.
Autor článku: Přemysl Šimák
