Brněnské Kino Art představí výjimečnou přehlídku současného palestinského filmu.
Brno Našinec si Palestinu představuje vesměs jako nehostinné místo pro život, sužované dlouhodobým konfliktem, terorismem a anarchií. Palestinci jsou ovšem lidé jako každí jiní, mají běžné starosti a strasti. Právě jejich příběhy zachycuje šestice filmů, které je možno zhlédnout od pátku 12. října do neděle 14. října na výjimečné akci Dny palestinského filmu, kterou hostí brněnské Kino Art. Během tří dnů se v Brně představí filmy, které sklízejí na světových festivalech jednu cenu za druhou, ale v Česku jsou prakticky neznámé. Bližší podrobnosti o této přehlídce poskytl dramaturg Kina Art Miroslav Maixner.
Čím je palestinská kinematografie specifická?
Palestina nemá dlouhou filmovou tradici, ostatně jen velmi málo věcí tam funguje tak jako v normálním státě. Jedná se především o koprodukce mnoha států – Francie, Belgie, Izraele a dalších, je tam tedy cítit ten evropský duch, což by mohlo být pro nás zajímavé. Ostatně, jen jeden z námi uváděných filmů vznikl bez cizí koprodukce přímo v Palestině – Granátová jablka a myrha, který uvádíme v sobotu o půl deváté.
Jak byste tedy definoval palestinský film, když většina z uváděných filmů vznikla v evropské koprodukci a některé se vůbec neodehrávají v Palestině?
Nejjednodušeji asi tak, že se jedná o filmy s palestinskými herci od palestinských režisérů. Ale témata mají širší záběr. My v Česku si obvykle Palestinu spojujeme s konfliktem, co tam probíhá, ale filmy se nezaobírají jen lidsko-právním aspektem. Točí se rodinná dramata i komedie. Ale konflikt je tam samozřejmě přítomný.
Jaké jsou hlavní problémy palestinské kinematografie?
Především to, že Palestinský stát svou kinematografii nijak nepodporuje. Většinou má problém zvládat i základní funkce, jako zdravotnictví nebo školství, na filmy tam zkrátka nezbývají prostředky. Dalším problémem je fakt, že palestinský film je záležitostí relativně novou, nemá historii. Proto i distribuční kanály existují jen v omezené míře a snímky se tak nedostanou mezi širší publikum. Mají však velký úspěch na slavných festivalech jako jsou Benátky, Cannes, Sundance.
Jak se Kino Art k pořádání této akce dostalo?
Nejsme hlavní organizátoři, tím je kino Světozor. Každopádně, byli jsme osloveni Česko-arabským centrem kulturního dialogu, konkrétně zakladatelem Šádí Shanaáhem, od něhož vzešel prvotní impuls k pořádání podobného festivalu. Šádí má mimochodem velice zajímavý blog, na kterém v současnosti píše o návštěvě palestinského režiséra Elia Suleimana.
Jakou očekáváte návštěvnost Dnů palestinského filmu?
To nedokážu odhadnout. Doufal bych, že některé ty filmy přitáhnou poměrně hodně diváků. Problémem Brna je, že tu nejsou diváci tak navyklí chodit do „svého“ kina, jako je tomu v Praze. Ale tam je cinefilní obec celkově mnohem větší, kvůli školám a podobně. Ale snad se to časem zlepší a diváci se k nám chodit naučí.
Daniel Zeman
